Já, mé lepší já a domečky z karet...

týnka: Kočka se zarazila. Hlavou jí prolétly vzpomínky na minulost. Tak temnou, ale přitom bohatou.
Dívky nechápaly. Jedna se Kočky zeptala: "Proč jsi tak zesmutněla?"
"Kdysi dávno," začala Kočka,"jsem i já měla své sny." A pak jim vyprávěla příběh. Příběh o vzniku světa a všech lidských trápení. Povídala dlouho, protože je o čem vyprávět. Nebylo to ale obyčejné vypravování, protože dívky mohly vše vidět na vlastní oči, bylo to jako v nějakém biografu. Pak Kočka vyprávěla o sobě. I ona hledala smysl života, ale nemohla se osvbobodit od minulosti a když se zaslepeně pokoušela dostat něčeho, co jí právem podle Ruky osudu nepatřilo, zaklel jí velký čaroděj Majanacal (čti Machanakal) do černé kočky, podoby bohyně Bast.