Aneb heslo našeho milého Dead-hopera...
Já ho mám ráda,je s nim sranda...
A jako jeden z mála mě dokáže rozesmát,když mám depku...škoda,že ho tenhle tejden neuvidim...
Je to bída...všechno...
Jako třeba to,že příští úterý píšem čtvrtletku z matiky...
A já budu psát ještě to,co bylo tenhle tejden...
Bída je i to,že mam fakt mrtě dobrou náladu...a když se k tomu přidá poslouchání SKA-P,tak je nálada tak výborná,že si připadám jak zhulená...
Ale nejsem...
A daří se mi spousta věcí...
Tak jako třeba zas jdu ke kříži a napadne mě úžasná povídka...zase hororová...tak píšu,píšu,najenou mě někdo na motorce vyruší ze psaní...
Pak ale najdu "ztracenou niť" a píšu dál...
Bude ze mně Edgarka Allanka Poeová... (Neboli novodový Edgar Allan Poe...)
Se těšte na mou knihu plnou hororových povídek...
Už to vidim...v novinách obrovskej titulek a pod ním moje fotka s právě vytištěnou knihou...a něco málo o ní...
Pak jako že teda půjdu domů...povídka dopsaná,mám z toho radost...
A jak jsem říkala...ty SKA-P a ta dobrá nálada...
Najednou jsem chtěla lítat a běhat a tancovat...
Už jsem se rozbíhala z kopečka dolů,ale pak se zarazim a jdu normálně...
A málem se rozbrečim...ne beznadějí nebo smutkem,ale radostí...radostí,že až se vyléčim,tak budu moct tohle všechno zas dělat normálně...
Chápete to???Místo toho,abych brečela nad svym nynějšim stavem,tak se z toho spíš raduju a skoro brečim nad tim,co všechno zas přijde...
To je bída...
Hele,ty náš Dead-hopere,mám tě fakt ráda...
Já ho mám ráda,je s nim sranda...
A jako jeden z mála mě dokáže rozesmát,když mám depku...škoda,že ho tenhle tejden neuvidim...
Je to bída...všechno...
Jako třeba to,že příští úterý píšem čtvrtletku z matiky...
A já budu psát ještě to,co bylo tenhle tejden...
Bída je i to,že mam fakt mrtě dobrou náladu...a když se k tomu přidá poslouchání SKA-P,tak je nálada tak výborná,že si připadám jak zhulená...
Ale nejsem...
A daří se mi spousta věcí...
Tak jako třeba zas jdu ke kříži a napadne mě úžasná povídka...zase hororová...tak píšu,píšu,najenou mě někdo na motorce vyruší ze psaní...
Pak ale najdu "ztracenou niť" a píšu dál...
Bude ze mně Edgarka Allanka Poeová...
Se těšte na mou knihu plnou hororových povídek...
Už to vidim...v novinách obrovskej titulek a pod ním moje fotka s právě vytištěnou knihou...a něco málo o ní...
Pak jako že teda půjdu domů...povídka dopsaná,mám z toho radost...
A jak jsem říkala...ty SKA-P a ta dobrá nálada...
Najednou jsem chtěla lítat a běhat a tancovat...
Už jsem se rozbíhala z kopečka dolů,ale pak se zarazim a jdu normálně...
A málem se rozbrečim...ne beznadějí nebo smutkem,ale radostí...radostí,že až se vyléčim,tak budu moct tohle všechno zas dělat normálně...
Chápete to???Místo toho,abych brečela nad svym nynějšim stavem,tak se z toho spíš raduju a skoro brečim nad tim,co všechno zas přijde...
To je bída...
Hele,ty náš Dead-hopere,mám tě fakt ráda...