Tak tenhle víkend není ještě zdaleka u konce a už jsme toho tolik zažili!!!
Dneska budu psát za sebe,páč Šílená dnes není Šílená,ale šíleně Smutná...
Smutná z toho,že jsme museli odjet z toho Německa...
Bylo to tam krásný a to,co jsme zažili,nikdy nezapomenu...
Zvlášť potom na ty Němky ne...
Kdo tam nebyl,nepochopí...hlavně že my jo...
Tak pěkně od začátku...jako vždy...
V pátek ráno jsem vstala v pět a že mám času dost...nikam jsem nepospíchala,oblíkla si svý děravý klučičí sestřiny kalhoty (
Tak teda jdu...
Ale beru si kalhoty a ségřino tílko a sukni a ten "županovej" svetr po babičce...
V sedm dvacet dorážím na vlakáč a nikde nikdo...tak volám Monče,jestli máme bejt opravdu tam...
Po chvilce přišla i ona...
A pak ostatní a Rusová...a Kousal na poslední chvíli...
Ale máme hned z odjezdu pár foto...
Pak nastoupíme do vlaku a kecáme s učitelema a pomlouváme snad každýho...
Několikrát přestoupíme na jinej vlak,pomlouváme "hnědýho" punkáče se zrzavejma vlasama,kterýho jsem teda já osobně nezahlídla,nějakýho chlápka,co na mně civí a vůbec každýho,kdo nám nerozumí...
A je u toho strašná sranda...
Jsme pak přišli na to,že lidi,teda spíš holky,nejsou z opice,ale ze slepice...
Obdivujeme "větrný mlýny" (ty elektrárny) a chcem tam poslat dona Quijota...
Konečně dorážíme do Weißwasseru a začíná hned pršet...
Čtyři lidi odvezla Anette hned,další tři pak...
Já s Rusovou a Zuzkou jsme čekaly...
Pak vtrhnem do školní jídelny,která je teda malá,páč moc lidí na obědy nechodí...
A zrovna tam něco natáčej s nějakou fitnesskou...
Dostali jsme oběd...omeletu a bramborovou kaši...
Zvláštní kombinace...
Ale pohoda...až na to,že to byla šílená porce a já to nedojedla...
Nebyla jsem jediná...
Nějaký holčičky nás provázej po škole a my se smějem všemu...ty z nás musej bejt nervní...
Pak něco objevím a ptám se,jak se řekne ježek...
Vzpomenem si na ty papíry,co nám ve vlaku dala Rusová a hledáme...
A smějeme se,že se to řekne (myslím že...) die Iegel...
A čučíme na fotky abiturantů...nacházíme lidi hodně podobný těm u nás na gymplu...
Všechno si samozřejmě fotíme...
A každou chvilku pronesem něco vtipnýho...
Škoda jen,že jsme nestihli vyfotit toho emaře...
ZOO už na nás čeká,tak jedem...je to docela kousek,ale my bysme netrefili...
Procházíme se,koukáme na zvířátka,smějeme se a pak...narážíme na kozy...zkoušíme zamečet...
A kozy odpovídaj...
Ale to byste museli slyšet...
Tady jsme získali asi sto let života navíc...
A maj tu i prasátka...a lamy,který nás taky zaujaly...
Pak že máme něco kreslit...
Já,Zuzka a Vojta jdem kreslit lamy...
Ostatní po chvíli zalezou do takový "boudy",tak jdem taky...dáme si čajíček a sušenčičky a taky všechno možný...
A jdem zas ven...kreslit...
Zkouším kozla,ale nic moc...lama je lepší...
Po chvíli za námi přijde Rusová a že věděla,že jsme tady,protože slyšela mečet kozy...
Prostě mazec...
Jsme tam totiž šli a ony,jak nás viděly,začaly zas mečet...
Jdem zas do tý boudy a berem si plátno a začínáme malovat akrylkama...
Zezačátku nic moc...nikdo z nás pořádně nevěděl,co kde bude a tak...ale my to zvládli...
Výborný taky předtím na tom čajíčku bylo,že jsme si zas vytáhli ty papíry a Gudrun si ho pučila a okopírovala to...
My četli německy,oni česky...
A měli jste slyšet třeba takovýho "pštrosa"...
Prostě byla sranda...
A taky bylo dobrý:"Jak še menuje?"
Nepochopíte...
Co chvíli jsme si taky ďáli prdel z Monči...promiň Monii,my to tak vážně nemysleli...ale musíš nás chápat...my všichni tmavovlasý tmavooký...
Taky možná nepochopíte...
Ale od Gudrun nebylo vůbec hezký,že mi řekla Čárka místo Šárka...
Ale Vojta si zas na papír zapsal Malina místo Malin...
A jedna holka pak byla Nancy a jedna...jee,tak teď nevim...
Jo,vlastně Isabel...
Vojta a já jsme teda malovali lamy,Zuzka s Laurou kozy,Monča sovu a Rusová oči zvířat...
Když jsme jakž takž něco udělali,já teda s tím,že jsem několikrát překreslovala pozadí,byla večeře...další zvláštní kombinace->párky a těstovinovej salát...
A sposta toustovýho chleba a okurek...
A udělala jsme vyjímku a dala si dva párky...
A Vojta taky...
Prej taky moc nemusí salámy a takový...
Ještě se nás zeptali,jestli chceme jet do těch lází...teda spíš do bazénu...
A my že jo...
Gudrun a Anette nás tam teda hodily a že máme hodinu a půl...
Ze šaten jsme nevěděli kam a chodili jsme dokola jak blbci,až nám recepční,či co to bylo,řekla,že máme jen projít těma dveřma...
S Laurou a Vojtou jsme pak blbli na tobogánu...oni teda neďáli to co já...
Já tam předváděla Pobřežní hlídku,jezdila jsem po břiše,nebo hlavou dolů a tak...a chechtala se na tobogánu tak,že to slyšeli až nahoře...
Pak jsem tam dole Vojtovi ukazovala,jak jsme se odřela a podjela mi noha a málem jsem si lokla vody...a aby toho nebylo málo,další jízdu jsem zakopla na schůdcích...
A byli tam nějaký kluci...
Po chvíli jsme přelezli z tobogánu do normálního bazénu a blbli tam s těma žížalama pro děti...
A pak jdem teda do tý "řeky" a honíme se tam...
A ty Němci jsou zas tam...
Pak děláme další blbosti...jako třeba to,když jsme s Vojtou vlezli do dětskýho bazénku a hráli si tam s delfínkem...
A pak chcem jít do vířivky a tam jsou zas ty Němci...
Si museli myslet,že je chcem s Laurou sbalit...
Přišli jsme i na to,že tam maj takovej bazének s ledovou vodou...a já tam vlezla...a pak do páry s Vojtou a pak zas ven do toho bazénku a zas zpátky do vířivky...
A ještě jednou do páry...
Ještě jsme si chtěli vyfénovat vlasy,ale měli blbý fény...
Venku jsme se fotili s nějakou rybou a čekali na Gudrun a Anette až vylezou...
Rybu jsme pojmenovali Láďa a pak tam byla menší a to byl Ládínek...
A: Láďa má velkou hlavu,jak pytel od banánů,Láďa se v davu neztratí...viď,Zuzi...
A taky: No woman,no cry...Lauro...
Jsme prostě borci...a ty lamy s dreadama jsou prostě hustý...
Tak nám to prostě připomněly...
A jedna blbá lama tam čuměla do zdi a my si ďáli srandu,že chce koukat na fotbal...páč jak jsou ty Němci do toho fotbalu zažraný,to snad ani není možný...třeba ten ředitel s tou vlakou na ruce...
Nebo "opuštěný nádraží kdesi v pustině"...
A budem žít dalších dvě stě let...
Můžou za to kozy,tobogán+Němci a taky to všechno ostatní...
Třeba ty,Moni..."Já bych ten list posunula kousek sem." Rusová:"Ale to není list."
Tak ona se tam patlá s rohama a tobě to připomene list...
To byl fakt mazec...
A večer u Anette,když nám přidělila pokoje...
A pak nám ukazovala fotky svý rodiny...
A jak nám Rusová řekla,že ať si klidně dáme vínko,jestli chcem...
Nebo Monča,jak šla za Anette,že jí s něčim pomůže a pak s ní pekla ňákej cake...
A my se smáli a zas pomlouvali...tentokrát hlavně teda učitele...
Dobrý taky bylo,když jsme se Zuzkou vyfotily Monču,jak je v koženym křesle,protože nám připomněla Draca Malfoye...
Nebo jak drkla do toho odrazu a Zůza ho hned narovnávalam,jen aby si toho Anette nevšimla...
Anette měla tři kočky,což bylo něco pro mně...
A pak teda sedíme,kecáme,Monča peče koláč a tak...
Pohoda...
A spát taky až po půlnoci...
To jsme s Laurou ještě fotily EMO fotky...znáte to,nee???Smutnej pohled,focení shora,vlasy přes půl tváře...
To jsou dobrý fotky...
Ale tak nějak pořád vypadáme šťastně...
Ještě si děláme prdel z toho,že přijdem v nějakym tričičku a budem řikat,že to jsou šaty...
Nee,to vůbec nebyla žádná narážka...
Ráno budíček v půl osmý...taky pohodička...
S Mončou teda sejdem dolů...
Anette zrovna přichází...
Monča má jít vzbudit holky,páč zaspaly a já jí jdu pomoct se snídaní...
Takovou snídani jsme ještě neměli,to mi věřte...
Houstičky normální nebo dosladka s rozinkama,koláče,buchty,marmelády,sejra,salám,jahody a mátovej čaj...a to prej ještě jestli nechceme vajíčko...a já s Mončou jsme měl ještě ten tvarohovej koláč...výýýbornej!!!
Nee,díky,už takhle jste nás dost vykrmili...
Dopoledne se opět setkáváme s Vojtou,Kousalem,Nancy,Gudrun,Malin,Isabel a ještě s nějakou,která nám včera nebyla představena...
A domalováváme obrazy...já samozřejmě nespokojená,plácám další spousty barev...tak coo,není to naše a čim dražší,tim lepší...za tyhle dali deset euro za tubu...
Pak zjišťujem,že si ty obrazy chtěj jenom vyfotit a jinak si je můžem vzít domů...
Pak oběd...špagety...
Ještě nám s sebou dali spoustu jídla...to prej kdybysme se ztratili...
Ale ty dobrý sušenky jsme stihli s Vojtou sníst dřív,než jsme vyšli z tý školy...viď...
Moje lama měla původně stát,ale pořád se kroutila,šla sem,šla tam,hlavou sem,hlavou tam...
Dokonce jsme prosili Boha,aby se konečně usadila...
Asi naše přání vyslyšel...viďte...
To byl taky mazec...
Na Bahnhofu se s nima loučíme a už víme,že sem chcem jet zas...
Lidičkyyy,možná budete mít radost...už jsem se rozhodla,že bych chtěla zkusit ten výměnnej pobyt...i když přijdu o sportovní kurz...
Bylo by super,kdybysme se takhle zase sešli...já,Moni,Vojtí,Lauri a Zuzi...
My jsme ti nejlepšííí...
Jdem do toho...
Německy sice neumíme,ale ájina stačí...
Pak cesta vlakem a taky busem...a za tři hoďky jsme doma...
Bylo to s vámi moc skvělý a krásný...
A mam vás moooc ráda!!!
My se tam prostě musíme dostat...myslim do toho výběru...už kvůli Nancy,Isabel,Mali,tamtý,Anette,Gudrum,lamám...ale hlavně kvůli tomu EMAŘOVI!!!
Cestou domů jsme probírali všechno možný...od úrazů jsme přišli k rodině a hospodám a vůbec to byl všechno mazec...
Dobrý bylo po návratu,když jsme mámě řekla,že jsem koupila obraz za patnáct euro a ona tomu věřila...
A prej jestli aspoň stojí za to...
A bude mít doma svý čestný místo...
Domů dorazila i teta s dvojčatama,který se zas šklebili,jen co mně viděli...
A pak na svatbu,kde mě kdosi zdravil a znal celou naši rodinu...jak jsem pak zjistila,byli to rodiče manžela máminý sestřenky,která měla tu svatbu...
Ale ten kluk byl divnej...takovej typickej snob...
A ukradla jsem jim marcipánovou růžičku z dortu...
Ale jinak jsem se nudila...teda pokud se mě zrovna Martina neptala,kam chodím a co mě baví a jak vypadá lama...
Ona se se mnou nikdy moc nebavila a teď...
Stejně jako její sestra Michala...
Jako joo,jsou to sestřenice mý mámy,ale nikdy jsme se ňák nebavily...maximálně návštěva o pouti...takovej rodinnej zvyk u nás...ale jinak vůbec...
Ani v lese při sázení stromků...
Pak jsem teda vypadla...odvážel mě nějakej týpek,kterej toho cestou moc nenamluvil...a pak jsem mu nakecala,že bydlim jinde,než bydlim...
Ale coo...