rubriky:

návštěvní kniha

galerie

moji přátelé

odkazy:

přihlášení

archiv článků:

Zase žiju...

pise.cz/FCKeditor2/editor/images/smiley/msn/teeth_smile.gif">

To nejmenší mimčo (tři měsíce mu jsou) bylo ale stejně středem pozornosti...a Pepíček si tu pozornost vyloženě užíval

Zatímco si všechny děti hrály spolu,Bětuška chodila za Pavlínou,která si pak sedla ke mně...a Bětuška tam zůstala a hrály jsme si spolu Ona je úžasná...jsou jí tři roky a je strašně ukecaná...pořád něco povídala...nejvíc mě dostalo,když jsem se zeptala,jak se jmenuje ten obrovskej plyšovej had...prej Alžbětka Schejbalová,stejně jako ona

Noo,a když jsem si s ní tak hrála,tak přišla odměna

Původně jsem měla jet s ostatníma zpátky domů,ale Pavlína mi nabídla,abych s nima šla večer do divadla...

Noo,já to přijala...původně jsme měli jít jen tak,že stejně bude plno a budem stát...ale jak se Milan vrátil z lyží,sehnal tři lístky...prej protekční...

Nakonec mě z divadla i hodili domů a ještě cestou stihli zjistit to,kam chci na vejšku...

A další den přijeli oni k nám

Tak nějak jsme si všichni povídali a Bětuška už ale chtěla jet domů...ale já jí slíbila,že jí ukážu zvířátka a keramiku (moc šikovná malá slečna to je,chodí taky na keramiku,obdivuju ji,já ve třech letech maximálně stála na lyžích)

Nj,jenže jsem dostala na krk tři děti...ještě Štěpána a Žanetu...tak jsem váhala,jak je pak dostat z pokojíku po schodech dolů všechny tři najednou a ještě ke všemu v pořádku Nešlo to...vzala jsem teda nejdřív holky a Štěpánovi řekla,ať si zatim sedne na schodech,že se pro něj vrátim...začal brečet,ať ho tam nenechávám,že tyhle schody jsou těžký

Pak jsem jim dala nějaký cukroví a jak najednou všichni byli hodný

Bětunce jsem ukazovala keramiku a pak že půjdem dolů...a Bětunce se nechtělo...

A zas mi začala vyprávět,jak má ráda sovy a že se jí ty keramický líběj...pak se jí taky líbil zvoneček,tak jsem jí jeden darovala...a ona ho nosila snad všude s sebou

Pak Pavlína s Milanem přišli nahoru,nabídli mi pomoc s přijímačkama (tady žádná protekce...jen lepší příprava,než bych měla prej by mi u některejch lidí stejně moc nepomohlo,že na tý dotyčný vejšce učí) Takže mi pošlou nějaký materiály,co mam nastudovat,nějaký informace,co všechno před přijímačkama udělat a vůbec tak nějak...

(Jo,a jen jsem se zmínila o tom,že možná půjdu do Prahy a už je to braný jako samozřejmost...)

Večer jsme šli na Hermínu,kde nám bratránek rozlil pivka,protože byl opilej...naštěstí se nic moc nestalo...ale jinak pohoda

Další den přijela další příbuzná s malym Vilíkem...to byla taky sranda...

Ale všechny ty děti nějak moc rychle rostou...

A večer jsme šli s pár lidma do Pasek sáňkovat...na sjezdovku...

Původně jsme si vybrali obecňák,ale pak zvítězil Pizár

Joo,jen nevim,jak jsem měla šlapat ten kopec nahoru...

Pak další den a já šla na lyže...kámoška potřebovala naučit svoji dceru lyžovat,tak jsem ji učila já...

Nejdřív to vypadalo,že Jáně to bude trvat dýl,protože koukala pořád okolo a nesoustředila se...Lenky myslela,že je to tak aspoň na tejden,ale nee...zmákli jsme to za dvě hoďky úplně parádně

Večer jsem se u nich stavila,abych holkám dala dárky...noo,a Jáňa mi za to dala pusu...Dáda chtěla taky,ale prej se stydí před taťkou...

Ty dvě jsou stejně skvělý

Na další den jsem byla na lyže zvaná zas...bylo mi blbý nechat si platit lístek a ještě učení...jsou to prostě známý,tak jsem nechtěla nic...ale nakonec mi stejně něco vnutili...aspoň jsem teda měla na Silvestra...

Pak jsem si na chvilku dala pauzu,ale den před Silvestrem jsme zas s bratrem vyrazili na Hermínu

Lidí tam bylo plno,takže jsme byli rádi,že aspoň kousek místa se pro nás našel...

Za ten večer jsem poznala hodně novejch lidí...jsou docela fajn

Noo,další výhodou bylo,že jsme se potkali s jednim klukem,se kterym jsme se dva roky neviděli...

To bylo taky super...dokonce mi napsal básničku,ale smůla,že to po něm nemůžu přečíst

Další fajn večer do sbírky

A pak konečně Silvestr...pořád jsem tak nějak váhala,kam vlastně jít...nabízeli mi Vysokej,Sklenařice,Poniklou,Jilemnici,Paseky,Žďárek a dokonce i oslavu na Štěpánce...

Paseky vyhrály...

Ale sestra vyrazila už brzy do Poniklý,takže i my jsme byli brzy v Pasekách...dovnitř se nám nechtělo,tak jsme seděli s bratrem venku a čekali na Báru...jenže ta dlouho nešla,tak jsme se vydali na Prdek...taky proto,že se bratrovi nechtělo platit vstupný...

Nejlepší bylo,že bratránek vyrážel od Hermíny na Prdek chvíli před námi a hlavně nám tvrdil,že to brali nejkratší cestou...noo,a my ale dorazili tak o půl hodiny dřív...

Na Prdku mě toale moc nebavilo,takže jsem bratrovi navrhla,abysme před půlnocí seběhli zpátky k Hermíně...)

Vzal to

Nejdřív jsem si myslela,že mezi ty lidi moc nezapadnu,protože už byli rozjetý a já tam byla jak vetřelec...dokonce jsem se smířila s tím,že ani žádnej novoroční polibek nedostanu...

Ale dostala...první byl od Báry

Další od "Garfielda"...

("Prej se stydí...a nakonec je to první holka,co mi dala francouzáka." Neee,tohle opravdu nebylo v úmyslu...šílenej omyl...za to může čurda)

Pak jeden kapelník,Honza,Marťa,...

Noo,jak na Novej rok,tak po celej rok...to bude ještě zajímavý...

Hlavně ty blbosti...

Jak jsem se "trošičku" napila,šla jsem tancovat...i s Garfieldem... Pořád dělal blbosti a když chtěl,abych uďála otočku,zatáh mi za...ehm,za spodní prádlo...a otočil...když se na to tak zpětně dívám,tak nevim,jak to udělal,když jsem měla šaty...

Bratr pak venku zvracel a já se šla podívat,co se kde děje...noo,kluci náhodou jezdili na otočenym stole...a jeden z nich prej pojede i po schodech...já nasedla taky...myslim,že jsem slyšela něco v tom smyslu,že je to blbost a ať to nedělám...ale nevim,jestli to byl můj vnitřní hlas nebo někdo z přihlížejících

Ano,byla to blbost

Dole se to najednou seklo,já napálila do toho přede mnou a přeletěla ho...skončila jsem kus pod ním...naštěstí na sněhu...

(Do toho už nikdy nejdu...1.byla to velká blbost 2.málem jsemsi vyrazila zuby 3.málem jsem si zlomila zápěstí-ošklivě to křuplo a bolelo to...naštěstí jsem nikdy neměla nic zlomenýho... 4.mohlo se stát cokoliv...a konečně 5.nemohla jsem ráno jíst,jak mě bolela čelist z toho nárazu...)

Pak jsem taky stála venku u bratra a zjistila,že mi teče krev...nic vážnýho,jen asi milimetr velkej škrábanec...ale po alkoholu člověk dělá tragédii ze všeho...

Taky jsem si vlítla pro krvavý kapsle a chtěla je nechat rozpustit v puse...jenže ten vrchní obal chutnal divně...znáte takovej ten zvláštní smrad v nemocnicích?Tak asi tak nějak

Ale krev pak byla sladká a vypadala i jako opravdová

Taky vevnitř hořely kamna...

A Kuba nás pak na čtyřkolce hodil domů...asi okolo čtvrtý ráno...byla jsem úplně promrzlá,ale šťastná...po dlouhý době zas opravdu šťastná...jsem na sebe totiž hrdá...dovedla jsem nedepčit

Noo,asi to chce bejt ve správnou chvíli na správnym místě se správnejma lidma...

Takže lidi,všem moc děkuju Bylo to s vámi fakt skvělý

No,a snad se s některejma nevidim naposledy...snad se zas brzy potkáme

Zpět na hlavní stranu blogu