To zná snad každej...jsou prostě dny,kdy se člověku chce jen spát a pát a spát...
A zrovna takovej den je dneska...cpala jsem se hroznovým cukrem,abych vydržela...
Únava mě stejně přemohla...
Zvířata maj čistou vodu,dostatek krmení...nikdo nejde...tak co řešit???
Chtěla jsem si číst,ale oči se mi zavíraly...
Opřela jsem se o stůl a usla...
Nikdo nás naštěstí nevykradl...ani jsem se neprobudila s desaterem správnýho zaměstnance nalepenym na čele,jak se to jednou stalo Týcákovi...
Ve dvě jsem se probudila,chvíli chodila okolo našich zvířátek,jestli maj všechno...
Po chvíli už přijeli Kousalovi...jsme sepisovali všechno,co je potřeba dokoupit a tak...
Pak jsme otevřeli činčilám,že si je pohladíme...
Jenže ta velká nám zdrhla z klece,tak jsme čekali,až přijde...
Já si mezitím hrála s malejma,který mi buď okousávaj mikinu,nebo lezou na ruku,ať jim udělám výtah...
Jsem je teda několikrát zvedla nahoru,aby byl pokoj,ale ono nee...
A činčiláka jsem podplatila pár oříškama...to je vždycky:jeden já,jeden on,jeden já,jeden on...
A je sranda...
Máma pro mně dojela,jenže že potřebuje ještě něco vyřídit...čekám v autě a pořád nejde...
Jsem usla...probudila jsem se až po tom,co mi někdo zaklepal na okno...
Teď jsem unavená a zároveň docela naštvaná,páč můj devítiletej bratránek prej bude mít zejtra nebo v pondělí novej počítač...od dědy...
No jasně,ať mu ho koupí...ale nechtělo vy to aspoň trochu spravedlnosti???Když jsme si ho pořídili my,tak u toho měl děda kecy...a kromě toho nám kupoval vždycky jenom samý laciný věci...
Babička to všechno neschvaluje,ale děda je někdy jak praštěnej...
Třeba doktorka řekla,že má bratránek držet dietu...babička ho tejden drží,ale pak děda jede na nákup,vezme ho s sebou a bratránek má sladkostí za tři stovky...
Joo,sice roste,ale do šířky...
A tohle za nás nebylo...
