Já, mé lepší já a domečky z karet...
Článek Zas něco o EMO...:D
Komentáře k článku: Zas něco o EMO...:D
jirka*: Dobrý postřeh. Cítím to taky tak. Jen to, že se emaři baví, ještě nemusí dávat najevo smíchem. Myslím, že se každý rád baví, někdo to třeba neumí tak hodně ale jde o to, jak to kdo dává najevo. A že by se nesmáli, o tom se mi chce pochybovat.Ono, když je člověk v depresi, tak se nejde smát i kdyby člověk chtěl.Od těch depresí je pak krůček k tomu, aby se člověk neměl rád a jsme u toho sebepoškozování. Hraje tam roli síla vlastního ega. Pokud je ego silné, nedochází k sebepoškození a naopak.Takže část lidí z EMO bude k těmto lidem určitě patřit
s-a-r-i-k: Hele bacha!!!Jsem narazila na stránku,kde tvrděj,že EMO není vůbec o depresích...a kdo jima trpí,že je nemocnej a měl by se léčit...
s-a-r-i-k: Pravej EMO se vidí málokdy...ale od těch nepravejch nejde pořádně rozeznat...
jirka*: Jasně, je to jako když se ti něco líbí, tak si to koupíš a nosíš to a nezajímá tě proč. Třeba tričko s nějakým nápisem. Třeba NO FUTURE ! Někoho zaujme jen grafika a přitom nemyslí na to, že by to měli nosit punkeři. Nebo se stačí trochu namalovat, přičísnout, obout tenisky, sluchátka na uši a je EMO jako vyšitý. A všechno pak strašně prožívat.Emoce musí být znát!!!
jirka*: Ale to každý dává emoce najevo. Ale jen ten který se tak oblékne a nalíčí, ten je emo. Já sem zase homo.
s-a-r-i-k: Helee...já taky chodila nalíčená jako EMO...teda měla jsem jen černý stíny...a chodila jsem tak i oblečená...ale EMO jsem rozhodně nebyla...
jirka*: Od poloviny osmdesátých let byl výraz emo používán výhradně pro hudební styl inspirovaný tehdejší washingtonskou scénou. Když se hudba koncem devadesátých let dostala do povědomí širšího publika, začalo slovo nabývat dalších významů.
Původ výrazu samotného je nejasný. V roce 1985 členové skupiny Rites of Spring poznamenali v interview pro časopis Flipside, že je někteří fanoušci začali označovat jako „emo“, údajně podle emocí, které skupina ukazovala při svých vystoupeních. V následujících letech bylo „emo“ vnímáno jako zkratka z „emotive hardcore“, či „emotional hardcore“, čímž byl tehdy druh hudby označován.
V dnešní době je slovo emo používáno v širším významu, a je často považováno za zkratku slova „emotivní“. Po roce 2000 začaly hudební skupiny jako Dashboard Confessional popularizovat dramatičtější a osobnější „emo“ styl, jehož texty daleko více oslovovaly teenagery, poprvé zakoušející životní a vztahovou frustraci.
Spolu s tím začala být hudba známější, a „emo“ začalo být okolím používáno jako termín pro přehnané melodrama či ublíženost. Na fanoušky pak často mířily věty jako „nebuď tak emo“ či „vzmuž se, emo děcko“ vyjadřující dojem, že se berou příliš vážně.
Když začala velká vydavateství zařazovat skupiny jako „emo“, postupně se sjednotily i zpočátku různé styly jejich prezentace. S tím začal být s emo spojován styl skupin jako My Chemical Romance, The Used, Hawthorne Heights nebo Taking Back Sunday, a to včetně černého líčení očí a dlouhých vlasů, zakrývajících oči, i když ti už mají s prapůvodním emem jen málo společného.