O přátelích...

Opět bych si dovolila reagovat na některé,které se na mém blogu vyskytují...

Jedná se o komentáře o přátelích...nevím,jak je tomu u vás,ale já rozhodně nepřestávám považovat za přátele ty,které nevidím pár týdnů,měsíců nebo let...

Pokud někdo říká,že se s nějakou osobou vídá často,vůbec nic to neznamená...já taky vídám některý lidi často,ale za přátele je nepovažuju...

Ti přátelé,které potkávám téměř denně,jsou sice důležití,ale rozhodně se jim nesvěřuju se vším...ono teda ani těm,které vídám méně,ale to je vedlejší...

Mí přátelé,se kterými se potkáváme maximálně dvakrát do roka,jsou pro mně nepostradatelní...o to víc si jich vážím a o to víc si máme o čem povídat...

Jednoho kluka jsem neviděla přes osm let,ale vzpomínala jsem na něj...tak moc jsem si přála ho potkat,až se tak stalo...na pouťové zábavě ve vedlejší vesnici...

Hned jsme to šli oslavit...i to,že jsme se po tak dlouhé době vůbec poznali...

Takže pokud někdo odkopne své přátele jen proto,že je chvíli neviděl,nemá se s čím chlubit...

Radši zůstanu věrná starým známým,než je střídat a potkat tak mnoho "blbů"...

Na základce mám taky mnoho přátel...ukážu se tam jednou za rok a všichni jsou nadšení...a já? Jsme středem pozornosti...

Stejně tak vycházím i se spoustou bývalých...

I s Honzou,bývalým spolužákem...kdysi jsem s ním chodila,ale pak jsem s Nicolou,v té době nejlepší kámoškou,uďála blbost a byl konec...nemohl mě vystát...dokonce i na rozlučce jsme se pohádali...teď už je to ale OK,zdravíme se a pokud máme čas,prohodíme i pár slov...

Líbil se mi i další spolužák (Ten úlet na rozlučce se počítá,nebo ne???)...Ještě se před ním občas stydím... Ale kámoš to byl,kámošem zůstává...

Spousta spolužáků mě nemohla vystát...byla jsem "miláček" učitelů,třídní šprt...a teď mezi třídní šprty nepatřím a nemůžou mě vystát stejně...njn,člůověk se prostě nikdy nezavděčí všem...

I s Pepou se po dlouhé době zase bavím...občas má trapný narážky a v tu chvíli bych ho nejradši kuchla,ale i na to se časem zapomene...

S jedním klukem z Novosedlic se vídám jen dvakrát do roka...teď už ani to ne...on totiž závodně hraje badminton a je docela dobrej...ale už nemá tolik času jako dřív...

S ním se znám asi od mých čtyř let (jeho tří...)...mezi námi už se odehrálo tolik úletů,že to snad ani není možný...a pořád se spolu bavíme...njn,Marek...

Ono i Týcák...jeden velkej úlet...našla jsem si jinýho,našel si jinou...přáteli zůstáváme a už se spolu chystáme na Keltskou...

Nejsem ten typ,co se s někým přestane bavit jen kvůli tomu,že mezi ním a někým něco bylo...občas potřebuju čas,protože bolest je moc veliká...i to časem přejde...

Kvůli takovým blbostem ale rozhodně nezahazuju přátelství...a už vůbec ne kvůli tomu,že ho nevídám moc často...