Upřímnost = špatná vlastnost?

V dnešní době už narazíme na málokoho, kdo je k sobě i k ostatním upřímný, téměř všude převažuje lež a přetvářka, takže ak asi může skončit člověk, který je upřímný?

Já upřímná jsem...a i když mi pár lidí řekne, že to je přece úžasný, ostatní mě odmítnou, protože nesnesou pravdu. Nemám ráda lidi, co se snaží zalíbit všem...a stejně ho pak za rohem pomluví... Sama jsem na dost takových narazila...a vy jistě také. "Ach, ty jsi opravdu suprová, kdykoliv ti pomůžu, chceš?" To jsou jejich první reakce...a jakmile si myslí, že jste se ztratili z doslechu, už takové věty nepadají a vy se změníte v ty nejhorší...v krávy, debily, kretény...

Takoví se ale najdou opravdu všude...

Proč se tolik lidí snaží "zavděčit" všem? Proč se tolik namáhají a plýtvají svou energii na nás kretény, co jim ani nestojí za řeč? Proč s nimi ztrácí čas?

Asi to nedokážu tak přesně popsat, ale jistě víte, o čem mluvím a jak to myslím...

Mám kamarádku (možná by bylo výstižnější napsat známou, protože i já jsem jistě neunikla pomluvám...), která se několik let snažila zavděčit se určité skupince lidí, a proto nemluvila zrovna moc hezky o těch, o kterých si myslela, že nejsou v té skupince v oblibě...a pak jednoho dne...noo, asi už víte, co myslím...:-) Prostě se přestali všichni vídat tak často a její nepřátelé (spíše nepřátelé přátel) najednou byli její přátelé...co tak náhlá změna?:-)

Já každému hned zezačátku řeknu, co si o něm myslím...a buď mě přesvědčí o tom, že je jiný, než jak ho vidím, nebo mi jen potvrdí to, co jsem si už dávno myslela. Ale není to tak jednoduchý, jak si myslíte...není to tak, že když někoho nemám ráda, tak že ho ani ráda mít nebudu...narozdíl  od některých lidí dokážu pochopit, že se všichni měníme...tedy alespoň většina z nás se mění...a často jsou to ti, co dokáží unést pravdu, ať je jakákoliv...protože ti lidé pak dokáží na základě kritiky odstraňovat chyby a stávat se tak lepšími a dokonalejšími:-)

Ovšem i tady je to složitější, protože málokdo dokáže přijmout to, že se člověk mění a není tou samou osobou, kterou poznali...

Podívejte...já jsem jako strom...nejprve malinký a slabý, ale postupně nabývám na síle a rostu a rostu.

..a růst je možný jen tehdy, jsme-li schopni přijmout změnu...naše osobnost se vyvíjí a mění právě jako ten strom...pokud se ale růst zastaví, strom začne slábnout a slábnout a pomalu umírá až uschne a už zůstane stejný...(Teď nepočítám to,jak se vlivem počasí a času začne rozpadat...:-) Ale to by se dalo přidat třeba k těm špatným vlivům jako je faleš a přetvářka, nenávist, zlost a podobně, protože kvůli těmhle vlivům se vzdalujeme sami sobě a naše osobnost se vlastně taky rozpadá...Víte, buď odhalíme pravdu a přijmeme ji, tím získáme především sami sebe, ale dá se říci, že i opravdové přátele...nebo odhalíme pravdu, která se nám nebude ani trošku líbit a budeme ji skrývat...budeme se přetvařovat a staneme se tak někým jiným...tím sami sebe ztratíme...a nebude tu nikdo, kdo by k nám byl naprosto upřímný, neboť nás nebude znát opravdu, neřekne nám, jak bychom se mohli změnit, budeme-li ovšem chtít... Když jedinec nechce sám, těžko s ním něco svedem my...)

Kolik z nás umí říct pravdu druhému přímo do očí? Kolik z nás ukazuje ostatním svou pravou tvář? Kolik z nás je schopno snést kritiku?

Prosím všechny, kdo si budou číst tento článek, aby se nad sebou zamysleli...aby se nad sebou zamysleli kriticky...aby dokázali odhalit pravdu...jen tak učiníme svět lepším, neboť se již nebudeme muset bát otevřenosti před ostatními...přesně budeme vědět, kdo je přítelem a kdo ne...

Copak vás baví, jak se všichni pomlouváte navzájem, ale jinak jste přece skoro "nejlepší kamarádi"?

Moje třída na gymplu sice nedržela tak úplně pospolu, jak si všichni přáli...ale zároveň se většina z nás nepřetvařovala (i když i tací se našli...). Několik dalších tříd nám zase říkalo, jak jsou všichni úžasní a že mají nejlepší kolektiv...ale když jste se podívali pod povrch, když jste si povídali s jednotlivci a ne s celkem, mohli jste vidět, že nic není tak dokonalé, jak se na první pohled zdá...bavila jsem se s několika různými lidmi...a všichni se víceméně pomlouvali navzájem...jinak ale byli nerozluční, že ano...:-) Až na tu přetvářku...:-)

To, že já a jedna spolužačka z gymplu jsme se neměly rády a já jí přesto po maturitě přála to, co dokázala, je už věc jiná. Řekněme, že za tu dobu, co jsem ji znala, nepatřila zrovna k nejlepším studentům, ale poslední rok na sobě zapracovala tak dokonale, že měla na maturitním vysvědčení vyznamenání. Tento úspěch jsem jí opravdu přála...a možná jsem i trochu záviděla její odhodlanost...ona se přinutila učit se...to já nesvedla...:-) A co na tom, že ostatní tvrdili, že kvůli tomu chyběla skoro pořád ve škole, protože se učila doma na maturitu skoro celej poslední půlrok...copak jim někdo bránil udělat to taky tak?

Myslím, že teď na vejšce máme úplně suprovou třídu...asi to bude tím, že nás spojuje zájem o stejnou věc...na gymplu a na základce jsme spolu jen chodili do školy, protože jsme "museli"...nic nás nespojovalo...žádnej společnej zájem...

Noo, a teď si to užiju:-) U přijímaček jsem si sice říkala, že nevím, co tam někteří lidé dělají...a když jsem je pak viděla první den ve škole, byla jsem zklamaná, že se tam nedostali nektrří jiní...to ale rychle přešlo, když jsme šli podedět společně...zjistila jsem, že jsou všichni super...že snad nikomu z divadelní vědy nešla matika a že jsme z ní skoro všichni měli čtyřky...:-) Máme zájem o umění a většina z nás by chtěla na Dekadenci...:-) A je to všechno prostě hrozně krásný, tak snad nepřijde něco, co to všechno pokazí...doufejme, že nee, protože za ty tři dny, co jsem se s nima viděla, jsem si je dost oblíbila...:-)

A ještě něco...nemějte všichni předsudky vůči Pražákům...všichni nejsou stejný a znám dost lidí, co jsou skvělý...:-) Pražáci nejsou jen lidi, co nás v neděli ráno buděj křoviňákem, protože chtěj posekat trávu u chaloupky...dejte jim šanci...poznejte je zevnitř a ne jen povrchně...protože pak jste povrchní akorát vy, když je nechcete opravdu poznat...někdo tvrdí, že jsou tu lidi arogantní a nesnesitelný...ale no tak, snad byste tomu nevěřili...:-) Je samozřejmě pravda, že se jich najde dost, ale...podívejte...Praha je hlavní město a bydlí tu víc lidí, než jinde v republice...to znamená, že i blbů je tu asi dost...:-D Ale když byste to spočítali, došli byste k výsledku, že blboví jsou všude...ať je to Praha, Brno, nebo nějakej zapadákov jako Sklenařice...:-) Navíc je v Praze i dost lidí, kteří z Prahy vlastně ani nejsou...jen tu studujou nebo žijou...takže jak můžete vědět, že ten arogantní blbec není třeba z Teplic?

Vzdejte se předsudků a přetvářky a hned se vám uleví...uvidíte...:-)