Já nevím,co mám dělat...zas na mě padla depka...z ničeho nic mě to přepadlo...už potřetí jsem viděla jeden díl seriálu H2O-stačí přidat vodu (já vím,možná jsem dětinská,ale mě se to líbí...
No,a teď tady sedim u compu a už to nejde zastavit...prostě ty události toho dne,týdne,měsíce...všechno se to ve mně zas nahromadilo...
Aspoň jedno bylo dneska pozitivní...holky,se kterejma chodim na keramiku mi řekly,ať se neměnim,ať zůstanu jejich Šá,že mě maj rádi takovou,jaká jsem...se všema chybama a nedostatkama...a ne jako bejvalej,kterej by mě nejradši změnil tak,aby se to líbilo jemu a potom,že by mě možná zas začal mít rád...
Ale stejně si připadám tak sama...nevím proč...mám spoustu kámošů,dvě nejlepší kámošky,lidi,který dokážu ovlivnit jen tím,že čtu Satanskou bibli,spoustu lidí,který by mě chtěli poznat,protže jim o mně někdo vyprávěl...
Prostě už je to tak...
Svět je najednou zas krutej a pesimistickej...Kam se ztratilo mý ego???Mý obrovský EGO,ke kterýmu všichni vzhlíželi,který obdivovali???
Najednou jsem zas ta malá,ta bezbranná holčička,která objímá svého oblíbeného plyšového medvídka a svěřuje se mu s problémy...a naivně doufá,že zas všechno bude dobrý,že to bude jako dřív...ona zatím neví,že to tak nikdy už nebude,ale má naději...nepatrnou naději,která ji udržuje při životě...