Neklid

Zas černo nade mnou se s hrozbou spíná...

Ne!Nech mě být,vždyť já už jsem jiná!

Marně volám,marně křičím,temnota mě sžírá,

tatam je má naděje,tatam je má víra.

Pomalu mě přemáhá tenhleten svět,

chci k mé radosti,k veselí zpět!

Zas k bouři nade mnou se schyluje,

blázen ten,kdo věří a miluje...

Opět moje tvorba...takhle nějak to dopadá,když jdu spát...a neusnu tak dlouho,dokud to nezapíšu...

Kdo ví,třeba takhle někdy dám dohromady nějakou básnickou sbírku...