Jen jsem se vzbudila a chtěla jsem zas spát...začala mě totiž bolet hlava...
Řekla jsem si ale,že to přejde a šla do školy...
Tam se to teprv rozjelo...učitele jsem ani nevnímala a přála si jedinou věc...aby ta migréna zmizela...
Nic...
Všichni se pokoušeli mě rozesmát...
Nepovedlo se...
Ale aspoň mě potěšili,když řekli,že se jim moje básničky líběj a že chtěj jednou moji básnickou sbírku i s věnováním...
Budu se snažit...
Pak se teda povedlo klukům z kvinty mě rozesmát...
Nejdřív Tonda v jídelně,když mi tam začal něco zpívat,pak mi popřál dobrou chuť a zmizel se slovy,že to je asi tak všechno,co mi chtěl říct...
Pak jsem dlouho přemejšlela,jestli jít nebo nejít ze školy pryč...ta bolest byla nesnesitelná...
Nakonec jsem se šla Standovi omluvit,že tu písemku asi nenapíšu...prej ať se s nima tu první hodinu podívám na House a pak ať jdu domů...
Tak jsem šla...
Na zastávce jsem si sedla a čekala na bus...a jak je ta zastávka skleněná,někdo zezadu zaklepal...
Jsem se otočila a tam David a Vojta...
Jsem šla za nima a Vojta na mně,že prej jsem opravdu všude...
Já pak řikala,že tam mam ty básničky...a vytištěný...že už to jde přečíst...
A jako Vojta prej že se chci zabít a takový...
Sebe?Ani náhodou!!!
Se mám ráda,no a co...
Pak na mně David,že prej mi Vojta koukal do výstřihu...a teď já nevěděla,co tim myslí...pak mi to došlo...
No joo...
Potom mi jel bus a já že půjdu...a jak jsem šla z trávníku na chodník,tak tam byl takovej ten obrubník a já zakopla...
A Vojta na mně,jestli jako už jedu domů...
Njn...
Ale kluci,mám vás moooc ráda!
Myslím to vážně...
Protože tam s vámi jsem se smála...snad poprvý za celej den a nemusela jsem se přetvařovat...prostě jsem v tu chvíli nemyslela na tu bolest a byla jsem šťastná...
Víte,můj skutečnej věk není takovej,jakej mám napsanej na občance...je mi tak čtrnáct,maximálně patnáct let... s lidma v mym věku si prostě nerozumim...
Pak vystoupim ve Vysokym,že bus dál nejede...
A domů jako pěšky...víte,co to je?
Tři kiláky?
Ale tak mohlo by to bejt horší...zlatý Sklenařice...
Jsem šla po zkratce a pustila si ERU...to byl mazec...ty písničky se mi hodily k tý mý podivný náladě...
Na jednu stranu jsem byla strašně smutná a na druhou nesmírně šťastná...
(Ovečka a jen pár dalších zřejmě ví proč...
Už jsem byla skoro doma,když mi zastavilo červený auto...
Jsem chvilku koukala a on to byl táta...
Potom jsem zdobila perníčky a jako docela se mi to povedlo...