Buďte ztichaaa!!!

Všichni a bez vyjímky...

Ráno si klidně jedu dýl busem a jako pročítáme různý moje SMSky a vůbec to,co se dělo kdysi...fakt sranda...

Katy už smíchy nemůže,ale stejně si jednu takovou moji sbírku půjčuje...

Nechci vidět ten výraz,až mi to bude vracet...

Vystoupim na námku a jdu shánět dárky...v tom orientálnim obchůdku maj až od půl devátý,tak jdu do papírnictví a vybírám růrný mašle na dárky a další blbosti...

Platila jsem rovnou stovku a ta mladá paní se usmála a prej ať si něco hezkýho přeju...

Jdu zpátky na námko a vidím Zuzku a Evu...

Pak se Eva vrací a společně jdem do toho obchůdku...

Eva nakonec odešla a já pak potkala Zuzku,jenže to čekání na otevření obchůdku jsem nakonec vzdala a šla do Sluníčka koupit nějaký dárečky...

Ve škole jsem Monče dodatečně popřála k narozkám...snad se jí ten dárek líbil...nejhorší je,že už nevim,co mam pořád vymejšlet...

O velký přestávce radši rychle mizi z jídelny,protože nevim,kdo všechno ví to moje "tajemství"...

Čeština v pohodě,ale pak čekám na matiku,okolo projde ségra,zařve:"Čau Wasserovka!"

A zmizela.

..

A řikala to pokaždý,když jsem prošla okolo...

Fyzika proběhla taky v klidu,protože Gardián nemůže mluvit...a i dějepis,před kterym jsme se s Verčou pěkně klepaly,protože jsme jako jediný nebyly zkoušený,dopadl nad očekávání...

Jen jsme nahlašovali témata seminárek...a u koho...

Další,kdo se zhrozil,když jsem řekla:"Ďábel v umění."

Po obědě jsem šla kamsi nahoru,kde stály holky ze třídy,tak jsme kecaly a kecaly...radši nechtějte vědět,o čem...

A pak i s holkama ze septimy...

Janie,promiň,že ti nechci říct,o koho jde,i když to vědí snad už všichni...

Pak vyrazím na keramiku,kam se mi nechce,protože tam je Ségra a ještě jedna slečna a ty mi furt řikaj Wasserovko a dobíraj si mě kvůli mýmu pomatení hormonů...jako bych za to mohla...

Ježiš,nechte mě žít!

Jsme to tam všechny tři takovou dobu řešily a Vojta si zřejmě seděl na vedení,páč takovou dobu nevěděl,o koho jde...

Noo,ale pak se to dozvěděl...další...

Já prej na něj,že když mi přinese vodu,tak mu to řeknu...přinesla jsem mu vodu a nic...

Promiň Vojtí,mám tě taky ráda...

Ale opovaž se to vykecat někam dál,protože jak jsi nám říkal tu jednu příhodu...zkus udržet tajemství,prosím!

Ty jo,nechte mě už bejt...

Jsem šla ještě všechno omejt a tam prcci...jako to jste fakt nemuseli,vy malý...oni mi totiž vyždímali vodu z houby do vlasů...

Pak už jako tři čtvrtě a jdu...Vojta že prej jsem nepozdravila,tak jsem přes celou chodbu zařvala:"Nashledanouuuuu!"

Tam dole jako Tonda...tak jsem se ho zeptala,odkud to ví...no,prej neví a jestli to je ale jako pravda...

Co jsem asi měla říct...kdybych zapírala,bylo by to jasný,kdybych řekla pravdu,bylo by to jasný...

Co si vybrat?

Zvlášť když se tam ta jeho slečna tak usmívala...

Lidiškyyy,omlouvám se moc,pokud někoho z vás zabiju,jestli to vykecáte...neručim za sebe...

A pak jako s Ovečkou do Alberta...a že budem zdržovat,protože nechci na busák,že mě bolej nožičky,ale nechtělo se mi ani na námko...ehmmm...

Nedivte se...

Ale Vojta mi slíbil,že to neřekne,ani...nooo,to tu psát nebudu,to by bylo jasný,co tim myslim...spíš koho a jakej mám důvod...

Akorát mam prej docela početnou konkurenci...

Hele jako,pokud to čtete a je vám jasný,koho myslim,tak ruce pryč...platí právo staršího...

I když teda mně fakt není skoro osmnáct...je mi třináct,maximálně čtrnáct,víc ani náhodou...tak se pak jako nedivte,že to se mnou dopadá takhle...

V buse jsme s Ovečkou pojídaly kešu a pily zelenej čaj,až mi z toho bylo blbě...

Tak jsem si pak na hoďku doma lehla...když jsem vstala a bratr zjistil,že mě taky bolí hlava,nechal bez keců zaplej počítač...

A měla bych si někam zapsat,že se mám stavit za Rusovou...prej pro mně něco má...myslela jsem si,že to vím,ale tak prej nee...

Že to sice taky,ale ještě něco jinýho...

To mi nedá jako spát...hlavně když jdu do školy až ve středu...

A vy jako se o nic nepokoušejte...a když,tak maximálně nenápadně...