Nemám to lehký...:-D

Hned po ránu mě čekal šok,když jsem si uvědomila,že mám psát reportáž...před hodinou jsem se teda o něco pokusila...snad to za to stojí...

A jako hned po ránu se mi Vojta smál,když mě viděl...

Stejně jako další lidi,viď Ségra...

O velký přestávce jsem skočila za Rusovou do kabinetu,když mi v pondělí řikala,že pro mně něco má...tak už jsem to zjistila...

(A konečně si vyzvedla svoje keramický sošky...)

Dala mi přáníčko...takový to,co škola rozesílá...podívala jsem se na to...a radost jsem měla opravdu velkou!!!

Byl tam můj návrh lidí,co se držej za ruce...a střídal se černej s bílym...dohromady tvořej takovou hvězdu,takže to má nejen vánoční motiv sněhový vločky,ale i spojenectví lidí...vzájemnou lásku a toleranci...

Pak jsem šla do skříňky odnýst ty sošky a pak ještě pro učebnici,kterou jsem zapomněla vzít...a když jsem šla po schodech dolů,měla jsem takovej zvláštní pocit...

Nejdřív jsem nevěděla proč,ale pak jsem na to přišla...rozvázal se mi náramek z Francie...

Chápete?Takovou dobu drží a najednou je klidně rozvázanej...

Ale bylo to fakt zajímavý...jako kdyby něco skončilo úplně definitivně a začíná něco novýho...ještě nevím co,ale na to se přijde...

Všechny další hodiny byly taky v pohodě...až na to,že jsem byla zmatená...místo do prvního patra jsem šla do naší třídy ve druhym patře a strašně se divila,co tam dělaj prváci... A pak jsem někam šla a zas zamířila do toho patra...

Nebo ráno,když jsem si sundala bundu,ale boty ne...po znovuotevření skříňky jsem se přezula a chci si dát klíče do bundy a je mi divný,že to nejde...pak teprv jsem zjistila,že bunda už je ve skříňce...

Zmatená?Nebo zamilovaná?Asi jsem zmateně zamilovaná...

Heej,ale za tu chemii prostě nemůžu!

Se mi přestaňte smát...

(Sakra,kdo všechno to už asi ví?)

Po obědě jsem po škole pořád chodila s jednou holkou z keramiky a to byla sranda...pořád jsme něco zapomínaly,tak jsme se vracely...

Nebo jsme taky hledaly různý lidi...

Přidala ještě Magda...

A pak konverzace,o který jsem teda usínala,jak tam byla tma...

Po odpoledce jsem se vydala na nákupy a koupila tu hadrovou panenku sestřence,pak šéfový takovou dárkovou sadu a Ovečce taky něco...

Uvidíme,uvidíme,řekl slepej hluchýmu...

No,doma byli taky všichni nadšený...jak z přáníčka,tak z panenky...

A prej mam zkusit jít na uměleckou školu...

Nj,ale když já jsem tak strašně komplikovaná osobnost,že už ani sama sebe nechápu...