Ranní ájina zase byla v pohodě...jsme si s Katy myslely,že tam budem tak tři,ale nakonec nás přišlo docela dost...
Potom hned jako čeština...jen jsem vyšla ze třídy,byla tam kvinta a kluci na mně,že jsem zas tam,kde jsou oni...
Nemůžu za to,že jsou taky všude...
Ale čeština byla suprová,protože jsme celou dobu poslouchali Vánoční příběh,nebo jak se to jmenuje...a já při tom kreslila méďu a je naprosto úžasnej...
Pak jsme šli zas do naší třídy,kde předtím byla kvinta...
Ségra na mně zařvala:"Čau Wasserovka!Tak co,vidělas ho?"
Myslela jsem,že ji zabiju...
I holky to totiž slyšely a taky si ze mně dělaly srandu...
O velký přestávce jsem s Markétou a Jáničkou vyrazila do jídelny,protože jsem si zapomněla svačinu...
Tak jsem koukala,co bych si mohla koupit,až jsem našla Brumíka...nee,že bych to mohla,což potvrdila i Jánička,která mi to vyrvala z ruky a poslala Markétu,aby to vrátila...ale Markétu jsem přesvědčila,aby nee...
Holky šly ještě za Starou do kabinetu a já na ně teda čekala...a když Jáničky vyšla,chtěla mi zrovna toho Brumíka sebrat...jsem zařvala a rychle ukousla polovinu...
Pak jsem ještě překecala Magdu,aby šla se mnou do toho školního fotorománu...
Náhodou bude sranda...
A pak jsem překecala i tu jednu holku,co chodí na keramiku a pořád si nemůžu zapamatovat její jméno...
O ZSV jsme doposlouchali ten příběh a dělali blbosti,protože Pýcha někam odešel...
A o těláku jsem šla do posilovny s holkama a všechny jsme tam ležely...a kecaly...
Pak konečně na oběd a jelo se do kina...ty jo,tam na konci potom bylo dost krve a já z toho byla docela mimo...nemám ráda krev...
To se spravilo,když jsme s Katy zašly do jednoho krámku s oblečením ve Vysokym a potom na tý pizze...
Jsme se obě přecpaly a strašně se smály...
Ještě jsem si vytočila tři hopíky...já mam nějaký štěstí,že vždycky strefim takový,který nemam...
Jako na zkratce jsem se potom dost bála...všude mokro a ty stíny jsou teď horší,než když je sníh...já fakt byla vystrašená...
Hlavně když jsem měla pocit,že proti mně někdo jde...a už do mně skoro vrazil,když jsem vytáhla mobil a rozsvítila...
Nakonec to přece jen byl nějakej blbej stín,ale ten pocit nebyl zrovna příjemnej...
Nebo když máma na mně,že prej jsem po ní zdědila dost věcí...hlavně teda nějakej uměleckej talent a to psaní morbidních básniček a povídek...
Hej,jako ona se o tom vůbec neměla dozvědět...aby si něco nemyslela...jako že se chci třeba zabít,nebo tak...ale zapomněla jsem ten sešitek na stole v kuchyni a jenom se potom smála tomu,že jsem fakt dost podobná jí,když byla v mym věku...
Jo a Pepo,sorry,ale fakt do tý Tříče nejdu,nemám na to náladu...
Všechno,cos mi řikal,je už moje minulost...a víš co?Never more,never more...