Joo,možná jsem řvala až moc,ale to prostě nešlo jinak...
Ale začnu radši něčím jiným...
Ráno jsem málem nevstala do práce...a když jsem vstala,nestíhala jsem autobus...naštěstí mě tam hodil táta...
Celej den jsem se ale nudila,protože lidi moc nechodili a když už,tak byli teda fakt příjemný...
Ale s panem Kousalem a s Chipem jsme testovali hračky pro kočky...
Dnešek byl ale jinak smutnej...moc smutnej...
Morčice udupala to malinký k smrti a když mě máma s tátou vyzvedávali,koukala jsem,co jim to visí za hadr z auta...pak jsem chytla hysterickej záchvat,že m zabili Mourinu a ani jsem brečet nemohla...jen jsem řvala...u dveří auta byla za ocas chycená kočka a uvláčená k smrti...
Eva vyběhla ven a přiběhli i Mečířovi...
Pak mě teda máma s tátou ujišťovali,že je to to kotě ze starýho baráku a že už bylo stejně nemocný...a že ani neslyšeli mňoukání,prostě nic...
Brečet jsem začala až po chvíli...
Víte co,oni řeknou,že je jenom kotě odshora,ale stejně...
Já miluju kočky,jsou to jediný zvířata,ke kterejm mám takovej silnej citovej vztah (stejně si myslím,že jsem v minulym životě byla čarodějnice...) a teď tohle...
Když jsem přišla domů,hned jsem šla zavolat Mourinu,abych se přesvědčila,že je opravdu naživu...
Ještě nikdy jsem ji neviděla tak ráda...
Ale takovejhle zážitek těsně před Vánocema,to je fakt krutý...