Já, mé lepší já a domečky z karet...
Článek Proč jsou všichni tak negativistický?
Moderované komentáře k článku: Proč jsou všichni tak negativistický?
s-a-r-i-k: Optimismu se lze naučit...
Já byla strašně uzavřená osoba...pak jsem přešla na střední a začala si o sobě nějak moc myslet...
A tím,jak jsem "dokonalá" svoji nedokonalostí,si získávám optimističtější pohled nejen na sebe,ale i na okolní svět...
jirka*: No tímhle optimismem bych chtěl být nakažený napořád a záleží opravdu na každém z nás, jak chceme věci vidět. A ty divně nepíšeš, je to jen trochu hodně zážitků na malém prostoru. Já bych tomu říkal zkratka
s-a-r-i-k: Nee,včera to prostě bylo divný...
Bylo to jako bych se dostala do nějakýho tranzu...a nebyla jsem schopná probudit se k normálnímu životu...
jirka*: Není to jen tím, že žiješ život podle toho, jaký by jsi ho chtěla mít a realita je jiná? Můžu ti říct, že máme dost podobné názory a připadám si asi jako ty. Je to jako v Jiříkově vidění.
s-a-r-i-k: Občas je těžký vidět realitu,když mám tak krásnej sen... Ale jde to...realita není jen krutá...
jirka*: Na tvoji otázku lze odpovědět tak, že život není jen pozitivní. I když by bylo lepší kdyby to tak bylo.Každý prožívá stejnou věc trochu jinak. Záleží vždy na úhlu pohledu. Někdo stejnou věc vidí pozitivně, někdo negativně. Záleží na tom, jak je kdo naladěný. Když máš dobrou náladu, spoustu negativních věcí proměníš v pozitivum, protože každá věc má jak vlastnosti pozitivní, tak i negativní. Opět záleží na tom, jak kdo to chce vidět. Kriticky zaměření jedinci vidí spíše negativně. Ale to, že to vidí negativně má právě i tu pozitvní stránku. Pokud vidím věci negativně, budu se jim pokud možno vyhýbat, naopak smysl má hledat věci pozitivní, nepřináší to problémy. Například to ranní stávání - někdo ho nemá rád, naopak někdo má naučené vstávat brzy. A jestli jsi stále optimisticky naladěná? To určitě vyvolává nepříjemné pocity u těch, kteří jsou naladěni více negativně. Ono být optimista znamená pro pesimisty něco nesnesitělně nepřijatelné. Ale to závisí právě na tom naladění. Když jsou lidi vyladění na stejnou notu, jde vše snáze
s-a-r-i-k: Nj,já dřív ale byla strašnej pesimista...dokonce jsem chtěla i utýct někam daleko...pak jsem ale zjistila,že to nemá cenu,smířila jsem se s tím...a jak jsem teď šťastná...
jirka*: No já pořád někam utíkám a zjišťuji , že už není kam. Takže se chci stát taky raději optimistou a smát se na celé kolo ale nějak mi to nejde. Geneticky mám daný po předcích, že po otcově linii je rod tak nějak "psycho", takže trpím hlavně depresema a dost lidí mě vytáčí, když řeknou pouze jedinou větu a tváří se přitom namyšleně a vyslovují to s takovou arogancí, že už dopředu vím, jak vztah dopadne.
s-a-r-i-k: Nj,mě občas taky někdy lidi vytočej...a to ani nemusej promluvit... Třeba ta nová holka v lyžařský škole...