...a mohlo bejt po mně...

Tak jsem ráno samou nedočkavostí vstala brzy,takže jsem všechno v klídku stíhala...

A pak jsem měla spoustu času a nervózně jsem přešlapovala dole u babičky,kde jsme s mámou měly barvit vajíčka...

Po chvíli už jsem toho měla fakt dost a aspoň jsem si zapálila svíčku a začala malovat voskem...

Asi po hoďce už bylo hodně vajíček namalovanejch,nabarvenejch a už se jen dolaďovalo...

V tu chvíli ale přišel bratránek a začal otravovat...

Děda na něj,že je lakomej,když se s nikým nerozdělí o bonbony a bratránek se naštval a odešel...cestou zřejmě nakopnul kočku,protože chudk Nikina zařvala...to jsem nevydržela a šla mu taky jednu fláknout...

On se naštval ještě víc,sebral babičce ze stolu žehličku a chtěl mě s ní mlátit...

Samozřejmě jsem začala křičet a zdálo se to jako celá věčnost,než přiběhla máma s babičkou...mezitím se totiž dvakrát ohnal,což se mi naštěstí podařilo odvrátit rukou...

Takovej strach jsem zažila asi jen třikrát za život...už jsem myslela,že bude po mně...

Máma mu žehličku vyrvala a mezitím přiběhl děda ze sklepa...

Pěkně ho za to seřezal...

Já byla úplně vyklepaná,ruce se mi strašně třásly a skoro jsem se nemohla hnout...

Nakonec se nic tak strašnýho,až na pořádnej šok,nestalo ani mně,ani kočce,která vylezla asi po hodině z šatníku...

Vajíčka jsme taky domalovaly v klidu a doufám,že už se nikdy nic takovýho nestane...

Chvíli jsem na bratránka byla naštvaná,ale pak jsem mu přece jen odpustila...a večer jsem mu dokonce upletla pomlázku...moji první pomlázku v životě...a že se mi povedla

Už se docela těším na zejtřek