Všechno není tak,jak to vypadá...

Pondělí bylo úplně v pohodě...holky se vrátily z Itálie,takže bylo o čem kecat

A nebylo toho málo...

Na jednu věc jsem nevěděla,co říct...docela šokující

A ještě dlouho jsem byla mimo

Ve škole bylo taky spoustu novýho...na všechny okolo leze jaro,jak někdo poznamenal

(Nemůžu jít ani k vlastní skříňce,abych někoho nevyrušila...aaach jo Naštěstí se to neděje jen v uličce u mně a vadí to všem Oni jsou ale všude...v jídelně,na schodech,na chodbě,před školou... Třeba i proto bude ve středu studentská rada...nee,to byl vtip...ale už se tam, těšim,bude sranda zase)

Nebo když jsem šla do učebny,ale spolužák stál venku,takže jsem si říkala,že se tam ještě učí...po chvíli jsem zabrala za kliku,ale bylo zamčeno...a chvíli po mně to zkusil někdo jinej a bylo to v pohodě...tak si ze mně dělali srandu,že prej kliku musím stlačit dolů a ne nahoru

Ta keramika taky potom byla dobrá

"Tak nám to řekni,my to Vendule vyřídíme...Co to je?"

Jsem si připadala jak u výslechu

Hej,ale Anežko,jestli já,tak ty taky,OK?Bude sranda

A Janie má ze všeho radost...takovou,že mě i obejmula Joo,já bych klidně objala prvního člověka,kterýho bych potkala,ale zas by na mně všichni koukali jak na blázna

Však ono ti to taky vyjde,stačí věřit

A pak...jsem se dozvěděla jednu věc,která úplně změnila můj pohled na jednu osobu...byl to šok...

V úterý ráno byly dějiny umění a já byla strašně šťastná,protože jsem konečně dostala jedničku...vždycky mi to uteklo o mínus...ale já narozdíl od jinejch neměla taháky

S Petrou byla zase sranda...vždycky si všimla takovejch blbostí... (I když ta bílá skvrna od křídy pod nosem učitelky vypadala fakt zvláštně)

O přestávce jsem si sedla s Káťou do jídelny a kecaly jsme

O ájině mi bylo oznámený,že se básnička učitelovi  líbila natolik,že mi za ni dá jedničku,i když to bylo nepovinný a o němině mi Cardová řekla,že ví,jak mě němčina baví a i když mi to vychází na dvojku,tak to neznamená,že to neumim a taky jsem byla v tom Weißwasseru a jedničku prej určitě budu mít

Další dvě hodiny jsme koukali na nějakej dokumentární film a nebejt Káti,která mě tam rozesmívala,začala bych jako spousta dalších taky brečet...Nicholas Winton je prostě...no,to ani nejde popsat...kolik dětí on zachránil!

Fakt mazec...

Díky tomu jsme přišli o tělák a kvůli rodičáku o jednu hodinu SVS...aspoň Káťa mohla jít vybírat kalhoty a já náhradní náplň do milovaný propisky...ale to nebylo tak jednoduchý...nic z toho neodpovídalo,ale nakonec jsme to přece jen vyřešily...my jsme holky chytrý...

Ona pak celou dobu čekání na autobus řešila Wildu a to,že zas za ní přijede a tak podobně...já mám teď starost s tím,jak to bude ve čtvrtek...kam dám Janie?

No,v každym případě to letos budou dobrý čarodějnice

Nemám ráda návraty domů...protože je táta většinou doma a dneska po tom rodičáku,když mě seřval za matiku a fyziku...jenže on nevidí,jaký známky mám v jinejch předmětech...hlavně v těch,co mě bavěj...