Já, mé lepší já a domečky z karet...

rozervanec*: Cos jim provedla tak strašnýho? Já tedy cosi dokázala tajit jen dva měsíce, a pak jsem tu šílenost, co jsem provedla, oznámila vesele kámošce u piva, ale ona to brala celkem v pohodě, i když jsem se bála, že jí tím dost ublížím (to bylo ještě, když jsem byla střízlivá...v opilosti to pak člověku ani nepřijde). Tak nevim, jde také asi o to, čeho se to týká a jaké máš s lidmi vztahy obecně, že? Takhle se dost těžko radí, ale nepropadej panice. Ono se vždycky všechno nějak urovná. A když ne, vždycky můžeš něco změnit (třeba partu lidí a tak, neboť jestli ty jim za slovo nestojíš, proč bys tím měla trpět? Tak to asi nebyli kamarádi a je třeba jít dál...)