Já jsem...přízrak...

Jak jsem nakonec ráda,že jsem šla do školy!

Ráno jsem se probudila...ehm,probudila není to správný slovo...prostě jsem vstala z postele,hlava mě bolela,na jídlo jsem neměla ani pomyšlení,máma mi oznámila,že se jí zdá,že mám teplotu a k tomu ty necelý tři hodiny spánku...

Přes den se to pěkně projevovalo...několikrát jsem sebou málem sekla...

Ale aspoň jsem se přinutila sníst Kofilu a spoustu bonbonů...

A i přes zákaz učitelů jsem šla za septimou na balkon...

Poslední zvonění bylo vlastně docela fajn...aspoň jsem přišla na jiný myšlenky a "nedepkovala" jsem,jak by řekla Káťa...

Akorát nahoře nebylo moc místa,takže jsme se s Ooovečkou dělily o jednu sedačku

(A pro ještě větší zlepšení nálady jsme hodily dolů dva bonbonky...na jednoho prváka)

Víte co...po třech večerech depresí vám opravdu přijde vtipná každá blbost...

Pak mě ještě potěšila jednička z němčiny (jako bych neříkala,že ji dostanu...)

A s Pájou jsme šly dřív na oběd,protože jsme měly hlad...ale nebyl to dobrej nápad...ono od předchozího odpoledne pořádně nic nejíst a pak si něco dát...ještě teď mi není nejlíp...ale to asi bude mít víc důvodů...

O dějáku jsme nakonec nic moc nedělali...řešili jsme služby u maturit...prej budu se Zuzkou vařit kafčo

Ze školy jsem odcházela se Sebou,což mi zas trošku zvedlo náladu

A pak jsem šla zpátky ke gymplu...naproti Kátě...

Cestou jsem zjistila,že jsem Přízrak...

Smutnej úsměv a mimózní pohled...

A víceméně jsme celou cestu domů přemejšlely,co dělat večer,abych zas nedepkařila...prej mě s Wildou (pokud přijede...) někam vytáhnou...

Pokud nepřijede,budem fotit...vezmu si ty bílý šaty,půjdem k tomu kamennýmu kříži a až dofotíme,rozplynu se jako přízrak...zbydou jenom fotky...

Njn,představa,že pro někoho vůbec neexistujete,vás začne pronásledovat...