Druhá šance...

Tak se nám včera zase stalo to,co jsme nechtěli...

Ale nakonec to nebylo tak zlý,všechno dopadlo dobře

Po osmý jsme dorazili na Hermínu,povídali si a myslím,že se docela i bavili...

Byla tam Martina od nás z gymplu...a když jsme se takhle sešly,zavzpomínaly jsme na starý časy,když jsme sem jezdily na soustředění...a potkaly jsme i Báru a Marťu

To bylo fakt fajn,vzpomínat,co jsme dělaly...dělání krokodýlů po obědě,první a druhá večeře,Železná žena,sbírání brambor...nebo to,jak spadla ze schodů a hlavou urazila kus schodu

Pak za mnou přišel Michal a po chvíli i Petr...

Petr chtěl,abych s nima šla na panáka,ale vzhledem k tomu,že mi stačilo to,jak mi bylo blbě po džusu (zkuste do sebe dostat půl litru během pěti minut),tak jsem odmítla...navíc nechci rušit svůj slib...

Nejlepší bylo válení sudů ze sjezdovky...málem jsem narazila do nějaký budky

Pak jsme ještě jeli na Mejto pro basu pro ostatní,já pro sebe popadla džus a čokoládu a byla jsem spokojená

Vrátíme se,Kristián je zas ztracenej,kluci jsou naštvaný,všichni ho hledaj...

A on...se pak klidně objeví a dělá,že se nic nestalo...tak jsem mu na to něco řekla,Káťa ho úplně seřvala a my chtěli jet pro ostatní na skálu...k tomu Kristiánovi zazvonil telefon a oznámil nám,že se Michal vysekal...

Mít řidičák,tak to odřídim,ale takhle musela Eeliška se dvěma pivkama v sobě...

Kus před skálou vidíme vejfuk od motorky,o kus dál pak celá motorka,další je u skály zapíchlá v křoví a nikde nikdo...

My šílíme,že se někdo zabil a tak...a pak sleze Wilda ze skály,kterej nám s klidem oznámí,že klukům akorát došel benzín a nic se nestalo...

Tak jsme nasedli do auta a jelo se zpátky...

Samozřejmě jsme Kristiánovi vynadali a vykázali ho z našeho kruhu...musel pryč...

Pak nám Kuba dával přečíst nějaký SMSky od něj a začalo mi ho bejt líto...on to totiž doma nemá zrovna jednoduchý...

Nakonec jsme mu dali druhou šanci a už bylo všechno v klidu...

Všichni jsme nasedli do auta,na motorky,čtyřkolku a jelo se ke skále odpočívat

Seděli jsme tam,kecali,oni pili pivko a pak Tomáš začal strašit,že tam někdo stojí...

To nebylo hezký...asi jako cesta z Mejta...všude lesy,nikde nikdo,semafory,tam...jak v hororu prostě

Naštěstí nikoho z nás nic nesežralo

U ohně jsem s nima vydržela do pěti a pak hurá domů do postýlky

Navíc babička ještě pořád neví,že Wilda byl u nás na baráku...snad to ani nezjistí

 Kdo ví,v kolik se vrátěj z Neveklova...