Na chmýří pampelišek odlétá mé přání...

...o čem já sním v tuto chvíli,nemá nikdo zdání...

(To mě napadlo jen tak cestou domů...

)

Ale ráno dneska nebylo hezký...zdálo se mi o tom,že u nás v lese něco je a když jsme zabili s jedním klukem červeno-modrou zmiji,šlo to na nás...a ten kluk nechápal a nechtěl odejít...a když se rozhodl přece jen utíkat,bylo docela pozdě...

Kvůli tomu jsem potom takovou dobu ležela na posteli se zavřenýma očima a bála se pohnout...a celou dobu jsem měla pocit,že mi něco stojí za zády a čeká,až se obrátím a podívám se na to...

Fakt psycho to bylo

Ale pak už zas všechno OK

S Kátou jsme prokecaly celou cestu do Semil a jak jsme se nasmály

Celej den jsem se těšila na studentskou radu...

Ale den naneštěstí utíkal pomalu...

Navíc mi někdo volal o bižuli a já zjistila (asi jako celá třída),že nemám vypnutý zvonění

Ale nenašla jsem dost odvahy potom zavolat zpátky,protože kdo ví,kdo to byl...

Kdyby to bylo důležitý,zavolaj znova...aaa!Nerada volám!Zvlášt v případě,že je to neznámý číslo...to většinou nechám bejt...ale teď musím takový hovory přijímat,protože jsem psala do časáku článek a v případě zájmu mi budou volat...

Po fyzice jsem letěla na místo srazu studentský rady a zas jsme se docela tam nasmáli...

Přišel i ředitel (divíme se,že si našel čas...má děsně přeplněnej program na každej den...),řekl nám pár věcí,na něco jsme se zeptali,něco nám schválil a prozradil nám i věci,který možná budou a ještě ani učitelé o nich nevědí...zatím jsme to jen my

Navíc naše škola je prej jedna ze tří škol (z původních 47),který dostanou nějaký příspěvky na opravu budovy