Mé domečky z karet...

Skoro všechno se dá přirovnat k domečkům z karet...všechno, co se může zhroutit...

Víte, já se poslední dobou snažím připravit na zkoušku z filosofie existence...docela se bojím...i když pan Němec je fajn člověk, o tom nepochybuji

Nějak jsem se zamyslela nad tím, jestli se "uskutečňuji", jestli dokážu překonávat "mezní situace" a podobně...já se snažím být sama sebou, nechci předstírat, že jsem někdo, kdo nejsem...jsem jaká jsem a docela se mi to líbí...občas mě štve, že osoba mně blízká rozhlašuje, jak jsem hloupá...ano, připouštím, někdy jsem hloupá...ale snažím se být sama sebou...ale nemyslím, že bych byla jen hloupá husa...to s radostí přenechám jiným...ona to o mně tvrdí,protože se ani nesnaží zjistit, kdo jsem...nepovídá si se mnou...a v tom je chyba...myslí, že mě zná...ale je to tak? Jak o mně někdo může prohlásit, že jsem hloupá, když si se mnou nepovídá, když mě nezná? Mnoho lidí si myslí, že mě zná...ale pravdou je, že mě většinou znají jen z jedné stránky...nejdou do hloubky, nesnaží se zjistit, kdo jsem...a pak si myslí, že jsem hloupá...

(Jo, tenhle odstavec zrovna hloupý byl...ale každý činí a říká hlouposti)

Víte, znám člověka, který dělá, že je hrozně "free" (omlouvám se za to slovo, ale to mi sem prostě sedí nejvíc)...nepřipouští si hrozně moc věcí...rodina té osoby je skvělá, všichni pohodový...mám je ráda...a ta osoba se snaží za každou cenu se od nich odlišit, nemít tak klidnej život, dělat spoustu blbostí...prostě chce být někým jiným...jenže je jejich součástí a pokud si to nepřipustí, pohltí ji to,bude žít ve lži, že je někdo jiný a pak se jí všechno zhroutí...zapadne do bahna jako statisíce dalších...a z toho se člověk dostává těžko...Jednou ale třeba zjistí (myslím,že to jednou určitě zjistíme všichni...), že ta osoba ztratila sama sebe, že to,co je (spíš čím se snaží být), není ona a že je buď pozdě něco měnit, nebo musí stavět znovu...od základu...

Je to jako domeček z karet...pokud člověk pečlivě zvažuje každý krok, staví na sebe karty s rozvahou a pevnou rukou, domeček se mu nezboří...pokud posílí základy, domeček bude stabilnější...ale jak začne budovat na špatných základech, domeček spadne a je po všem...já radši budu žít v pravdě (klidně i s vědomím, že jsem naprostá nula) a budu mít domeček z karet pevný, než abych žila na lži, abych budovala vratký domek, který se každou chvilkou může zřítit...

Ach...to jsem celá já a mé domečky z karet...

Ale co vy? Snažíte se být sami sebou? Přijímáte to, kým jste? Přijímáte, čím jste?

Pokud jsem vám právě zbořila "domeček z karet", tak se omlouvám a zároveň vás vyzývám, abyste stavěli pevněji a lépe...