Nedokážu to popsat...

Můj domeček z karet nespadl? Sama se tomu docela divím...asi má pevnější základy, než jsem si myslela...jedna karta byla tak trochu vratká, ale nějakym záhadnym způsobem jsem ji dokázala vyměnit za lepší...dokonce za čtyři lepší karty...

Nebo bych je mohla přirovnat ke světlu ve svym životě...myslela jsem si, že mám svoje světýlko, který mi svítí na cestu, že září jen a jen pro mně...ale tenhle týden jsem přišla na to, že to byl jen Měsíc...a Měsíc sám o sobě nesvítí...nevim, jestli jsem ten Měsíc ozařovala já sama nebo někdo jinej...ale rozhodně nesvítil tak, jak bych potřebovala...byl chladnej...bez citů, bez radosti...

Ale naštěstí se tu úplnou náhodou objevily čtyři další světýlka...co světýlka...pořádný světla...takový moje čtyři Slunce...svítily a zářily a já necítila chlad, cítila jsem teplo a snad i lásku...ty moje čtyři sluníčka mi hrozně moc pomohly...mám je ráda...během deseti dní dokázaly to, co ten Měsíc nedokázal za dva roky...totiž vnýst do mýho života radost...a to i když tam celou dobu byl Měsíc a mračil se na mě a byl hrozně studenej...sluníčka to přebily...

Neumim dobře vyjádřit svoje pocity, ale tak nějak jinak to teď nedokážu popsat, teď, když se mi už několikátym dnem hrozně motá hlava a nedokážu se na nic pořádně soustředit...no, snad to nebude nic vážnýho a brzy mě to přejde...