Radši Hronov než moře :-)

Podivný důvod mě vedl k napsání tohohle článku...totiž to, jak se všichni nadšeně vyprávěj, jak se celý dny váleli někde u moře...

Sice je hezký odpočinout si, ležet někde na sluníčku a opalovat se...ale tohle všechno můžu i doma...sice nemám slanou vodu a tak podobně, ale stejně...

Když už dovolená, tak nějaká poznávací...k čemu mi jinak je, že jedu do Itálie, když nepoznám památky? K čemu je mi moře, když se všichni vyvalej na pláž, že tam není místa k hnutí? K čemu mi to je, když se nejde ani na kratičkej výlet?

Asi jsem jiná...

Místo toho, abych odcestovala někam do zahraničí, jsem jela na Jiráskův Hronov. Co na tom, že jsem se skoro nevyspala. Co na tom, že jsem musela vstávat ráno dřív než jindy o prázdninách. Co na tom, že jsem byla rozespalá a sotva jsem se dovlekla na seminář. Já si to užila. A ano, na seminář  Letos jsem měla TP jako tvůrčí psaní...a sešlo se tam takovejch úžasnejch lidí...a nejen na našem semináři...

Jdete po Hronově, potkáváte starý známý, večer se seznamujete s novejma a ráno si kolikrát ani nepamatujete, koho všeho jste poznali...buď jich bylo moc, nebo jste byli opilý...a pak zase chodíte po Hronově a potkáváte lidi...a řikáte si, že tenhle je vám povědomej...ale odkud? Jen z divadla? Nebo jsme se poznali v Tritonu? Letos nebyl snad jedinej den, kdy bych nebyla v Tritonu...víno teklo proudem, pořád bylo s kym si povídat a když ne, našel se někdo novej, kdo se vás ujal...a další známý na světě...

Ale aby to nebylo jen o Tritonu (i když většina "hronovského" života se odehrává právě tam, neboť se pije od večera do rána a lidi tam jsou milý, obsluha ještě víc a vůbec je to tam nejlepší...).

Takže ráno jsme chodili na semináře, z nich rovnou na oběd...a kdo byl chytrej, nebo spíš vychytralej, dal si na odpoledne PC jako problémový club...a pak tam nešel, aby moh dospat to, co ráno nestih...to aby potom neusínal v divadle...

Po dvou hodinách spánku (nezdá se to, ale je to fakt jako minimálně pět hodin...), se šlo do divadla...a na večeři a do divadla a z divadla do divadla, občas do parku na doprovodnej program a byl večer...a večery už jsem popisovala...

Víte, ono je to opravdu úžasný...naučim se spoustu věcí, poznám spoustu lidí, vidim spoustu divadel...a to je pro mě daleko víc, než nějaký válení u moře...sice se domů všichni vracíme totálně vyřízený a trvá skoro tejden, než se dáme do pořádku a dospíme se opravdu dorůžova, ale ty zážitky, ty lidi...rozhodně to stojí za to...

Navíc neutratim majlant jako někde v zahraničí...prostě zaplatim nějakej poplatek a deset dní se s dvouma tisícema pak přežít dá...hlavně proto, že když už vám docházej peníze, vždycky se objeví nějaká dobrá duše, která se s vámi podělí o svou lahev vína, abyste neseděli na suchu. Obědy a večeře máte už dávno zaplacený a snídani buď nestáháte, nebo na ni nemáte ani pomyšlení.

A pak jsou taky úžasný vzpomínky...třeba jak jsem první den poznala někoho, kdo s námi měl bejt na semináři a vůbec se se mnou ten večer nebavil...a na semináři byl asi dvakrát...ale pak mi neuvěřitelně pomáhal a byl fakt super 

Stejně jako když jsem potkávala svoje "příbuzný". Všichni kluci jsou úžasný 

A jak mi malá Bětuška držela místo v první řadě, abych byla u ní 

Jak se mnou pořád nějaký kluci chtěli hrát hašlerku...a pak už občas ani hašlerku neměli...

A jak jsem teprve po Hronově zjistila, že jeden z těch, se kterejma jsem se bavila a povídala si s nima, je jeden z těch, co hašlerku neměl...

Ach jo...miluju Hronov a své "hronovské" přátele...a chci, aby už byl další rok...čim dýl se ale neuvidíme, tim nadšenější a krásnější bude naše setkání 

Ó Hronove, Hronove, sladký a jediný...