Proberte se lidi, prosím vás...nebuďte normální, protože být normální znamená být nudný...a taky být ovce...copak chcete být ovce? Nechat se ovládat? Ovládat třeba mnou?
Jsem Beran...narodila jsem se v dubnu...a docela to ke mně i sedí...umím být pořádně zabedněný beran a jít hlavou proti zdi...ale taky umím být i krotká jako beránek...málokdo ale ví, že ve skutečnosti jsem vlk v rouše beránčím...tak pozor, abych vás nepokousala...
Nebo co ovce...vy jste loutky...a jen málokdo je loutkář...protože málokdo vybočuje a umí ovládat ostatní...já sama jsem poloviční loutkář...já nechci úmyslně nikomu ubližovat, nechci nikoho ovládat...ale ono to občas nejde...
Jste prostě otroci...a copak já můžu za to, že spadnete do mé pasti, o které vlastně ani nevím, že jsem ji nastražila? Udělala jsem to nevědomky...a vy mi pak chcete otročit...jenže já můžu mít otroků, kolik chci, proto hledám někoho sobě rovného...někoho, kdo nebude normální, kdo nebude nudný, kdo nebude ovce...
A takový by měl být i můj přítel...nenormální, zvláštní, tak trochu jiný...někdo, kdo pochopí, proč dělám to, co dělám a nebudu mu muset vysvětlovat, proč, protože i on občas bude dělat něco podle sebe... Když přece chci někomu sdělit důvod, proč dělám, co dělám, tak mu to řeknu...
Nebo bych chtěla někoho, kdo bude víc, než já...v téhle souvislost to ale asi vyzní divně, jen ne tak, jak má... v podstatě jde ale o to, že nejlepší by bylo, kdyby se našel někdo, od koho bych se mohla učit...někoho, před kým bych byla takhle maličká...dokonce jednoho takového člověka znám...a hrozně moc...ale ne...o tom tu psát nebudu...