Co bych asi tak zase mohla napsat za blábol? Ono se toho kolem mě děje nějak moc...už několik tejdnů po sobě mám pocit,že je svět nádhernej...dělám blbosti,upisuju se dobrovolně-nedobrovolně k věcem,ke kterejm bych se jinak neupsala...zkoušim překonat sama sebe...zapsala jsem se třeba na ájinu...po dvou letech je to docela veselý...nebo dialogický jednání...to je ještě veselejší...stoupnout si před lidi a dělat,že tam nejsou a přitom vědět,že tam jsou...neumím mluvit před cizíma lidma,tak snad mě to naučí. Ono už mi to po první hodině něco dalo a ne že ne...prostě jsem na sebe vykvákla to,že jsem vždycky chtěla hrát divadlo,ale okolnosti mě nutily vydat se jinym směrem...a od toho momentu jsem jak vyměněná...zjistila jsem,kde je můj problém a proč jsem tak upjatá,proč mám před lidma strach mluvit,proč nedokážu udělat něco ryze spontánního...jakmile jsem si tohle zpětně uvědomila,nějak se mi ulevilo...už si nenechávám svoje myšlenky jen pro sebe,už je nemumlám tak,že jim nejde rozumět...už si je šeptám a kdybyste mě někdy poslouchali,slyšeli byste,na co zrovna myslím
