Nám se stalo něco překrásného...

...nám se stalo něco divného, našla dívka kluka nešťastného, zamilovala se do něho...

Už je to tak

V květnu jsem se vydala do Volyně, což pro mě bylo neznámé město, na divadelní přehlídku, kde jsem nikoho neznala a šla jsem na seminář, kde jsem se měla naučit mluvit, vystupovat na veřejnosti, nebát se svýho hlasovýho projevu... Hrozně jsem se toho všeho bála a navíc jsem ještě řešila neřešitelnej problém...měla jsem fakt ráda jednoho kluka, jenže on nechtěl žádnej vztah...takže jsem se rozhodla, že ve Volyni někoho potkám...někoho, kdo mě bude milovat a s kym si budu hrozně moc rozumět...navíc mě Eva, úžasná lektorka, naučila řikat na neřešitelný situace jinýho člověka "To máš blbý." Zalíbilo se mi to tak moc, že jsem se rozhodla, že to tomu člověkovi, kvůli kterýmu jsem se trápila, prostě řeknu, až mi zas bude něco vykládat.

No, víkend ve Volyni se blížil ke konci, já pořád nikoho nepotkala a začínala jsem se s tim smiřovat...vyrazila jsem sama na slavnostní ohňostroj na zakončení a když jsem viděla kolegu ze semináře, vnutila jsem se k jeho partě s tím, že aspoň nebude tak blbý, když se pak do hospody budu vracet sama... Nějaká parta lidí z divadla na nás pak volala, ať se k nim přidáme, že bude sranda, jenže lidi, se kterejma jsem byla, se neměli k odchodu a pořád zdržovali... A Vašek se ovšem se svou kolegyní asi bavit nechtěl, jenže mě to nevadilo, ujal se mě totiž jeho kamarád, se kterym jsme dělali blbosti...dávali si panáka kofoly, piva a mlíka  Nakonec jsem je přece jen donutila vyrazit za ostatníma, něco mě za nima prostě táhlo... Na ulici jsem pak našla kovovej kroužek, co měl v průměru asi 30cm a blbli jsme s tim...používala jsem ho třeba jako volant a Vaškův kamarád mi ten kroužek pak držel nad hlavou jako svatozář...takhle vítězoslavně a jako bohyně jsem si to nakráčela do hospody, kde jsem pila jedno pivko za druhym... Pořád jsem se bavila s  tim klučinou a to zřejmě vadilo slečnám, co ho znaly, protože mě pořád "nenápadně" pomlouvaly... Pak jsem si nasadila sluneční brejle bez obrouček, co kluci asi našli v popelnici a hrozně jsem se tím bavila...slečny jsem štvala ještě víc...

Kroužek ležel na stole a po chvíli mě něco napadlo.

..co tim zkusit prolízt? Povedlo se! A brzy se tak bavila celá hospoda...všichni chtěli prolízt kroužkem, co jsem našla na ulici...

V tý hospodě ty super lidi taky byli...a hráli na všechno možný, takže jsem po nich chtěla něco od Vypsaný Fixy, kterou jsem zas po roce začala docela sjíždět...jenže to prej nehrajou, takže jsem zklamaně odešla a bavila se dál pozorováním slečen, co mě neznaj a už mě nesnášej... Po chvíli jsem ale dostala další geniální nápad...co takhle napsat na tácek LUCIE? a hodit to po někom, kdo zrovna nehraje, aby to předal těm, co hrajou? Udělala jsem to a nakonec jsem se strefila do noty, takže Lucie zazněla

No, a netrvalo dlouho a zamířili k našemu stolu kluci  Naproti mě si sed Matěj a já vlastně nevim, co jsme si povídali...ale po chvíli jsme zašli na bar, kde mi koupil pivo (první velký plus) a bavili jsme se a já zjistila, že je ve znamení Beran jako já a že je narozenej ve stejnym roce...náhody, ale takový správný Docela jsem se s ním bavila, než přišel můj vyučující a já ho nedonutila prolízt kroužkem...pak mě chtěl pozvat na panáka (prej mi to dluží z Ostravaru), ale odmítla jsem...ale zakecala jsem se s nim...nakonec jsem se už chtěla rozloučit, že půjdu spát, protože Matěj a lidi od něj maj stejnou cestu a půjdou spát...jenže...zasekli jsme se venku u ohniště, kde se hrálo na kytaru a zpívalo a byla pohoda...asi v půl pátý jsme ale přece jen vyrazili, než někdo řek, že je poblíž ubytovny dětský hřiště...

Dětský hřiště byla jasná volba...dělat blbosti, to je moje... Tak jsme si hráli, přelejzali to, Kryštof spadnul do kopřiv a nevadilo mu to (stejně jako když v hospodě sundal s kroužkem i kalhoty) a já se pak začala bavit s nějakou slečnou, která se mi zdála hrozně super... Ona nežárlila...nevadilo jí, že se bavim s klukama od nich! Pak jsme se my dvě začaly "hádat", kdo má větší ego, jestli já, nebo ona, až jsem to zabila úplně něčim jinym... "Já!" "Nene,já!" "Já mam menší prsa!" Slečna se zarazila a začala se smát (Kluci vedle pronesli, že jsem fakt vtipná, že se jim líbim...nebo něco takovýho...jestli jsem něco takovýho jen nevymyslela zas ve svý hlavě...) S jednim dlouhovlasym mušketýrem jsem pak lezla na třešeň a koukala na ostatní shora...pak že půjdem spát, ale ještě jsme spát nešli a bavili se venku... Dokud se Matěj nezeptal, jestli nechci jít na procházku...a já se lekla a řekla že ne, protože jsem myslela, že vim, co timhle kluci myslej (mýlila jsem se, jak jsem zjistila asi o měsíc pozdějc...) Vlítla jsem proto do budovy, kde jsme byli ubytovaný a já na ně čekala ve třetim patře...jenže oni bohužel bydleli na druhym a nějak jsme se nepotkali...tak jsem se šla vyspat.

Ráno (po dvou hodinách spánku) jsem se vydala na seminář...na poslední, co jsme s Evou měli...ty lidi mi budou docela chybět... Pak byl oběd a nakonec divadelní piknik, na kterej se všichni těšili...tam jsem Matěje potkala, pozdravila, ale připadalo mi, že se se mnou nechce bavit...byla jsem zklamaná, tak jsem se šla bavit s nějakejma cizíma lidma ke koupališti a opět jsem slyšela, jak mě slečny z předchozího večera pomlouvaj...fajn... Po chvíli jsem se ale sbalila, šla si pro věci a vydala se na autobus do Prahy. (Ani tam jsem se jedný ze selčen nezbavila...tentokrát jí vadila cestovní taška Titanic, co jsem měla...vyhrála jsem ji na DAMU na plese...a co, že je na ní nápis Titanic, je prostě úžasná a všechno se do ní vejde)

V Praze jsem si pak sedla k notebooku, vzala program Tří mušketýrů a vyhledala Matěje na facebooku...pokud bude mít zájem, ozve se, pokud ne, neva...

Ozval se...ještě ten večer 

A psali jsme si a psali a zjistili jsme, že máme hodně společnýho...po dvou dnech jsme se domluvili,  že on se podívá k nám do Krkonoš a já k nim do Zlína...docela dobrej pokrok, ne? A za další dva dny jsme šli na první rande (proboha,jak jen to ten člověk dokázal?) a kecali jsme a kecali a po chvíli se mě zeptal, jak na tom jsem a jestli se o mě může ucházet...řekla jsem, že jo A hned na další den jsme si domluvili divadlo, kde byl i ten, pro kterýho jsem se předtim trápila...no, tomu jsem to oznámila tak hodinu předem...vypadal trochu zdrceně, protože prej všechny holky, se kterejma se v poslední době vídal, si někoho našly...

A pak už to šlo jedno za druhym...začali jsme se vídat často, zašli jsme spolu na Srnky do Radaru, další den jsem se šla podívat na Tři mušketýry, kde hrál a další den ještě na Stráže!Stráže! a byvili jsme se spolu hrozně moc, koupil mi omalovánky, šli jsme se jeho kolegama a kámošema do hospody, povídali si, bavili se, dělali blbosti (skákali do kaluží, lezli na lešení na kostele,...), poznala jsem o trochu víc Verču a Kryštofa... Pak znovu jen s Matějem...začalo toho bejt hrozně moc...

Ale nevadilo mi to...

Jednou jsme si zas vyrazili, potkali jeho kámoše, bavili se s nima, ale rozhodli jsme se, že půjdeme brzy spát...vyprovodil mě na tramvaj, jenže...moje měla jet až za několik minut a před námi se objevila nějaká, co jela na Divokou Šárku...tam ani jeden z nás ještě nebyl...skočili jsme do tý tramvaje a jeli tam, že budem čekat na východ slunce...bylo to docela příjemný, akorát jsem se trochu bála toho, co bude následovat...no, východu slunce jsme se nedočkali, byla moc velká zima...ale...když jsme se vraceli, najednou se zastavil, oslovil mě, něco jsem se ho zeptala, on odpověděl a pak...hrozně mě to zaskočilo, protože se mi tohle ještě nikdy nestalo...on mi vyznal lásku! Po měsíci, co jsme se znali mi jako první vyznal lásku! V tu chvíli jsem nevěděla, co na to říct a tim, co jsem řekla, jsem to asi pokazila...

No, asi o tejden pozdějc jsme se opravdu dali dohromady a začali jsme oficiálně vystupovat jako pár...i když už dávno předtim to bylo všem jasný, jak se věci maj...

On je ten nejúžasnější člověk, kterýho jsem kdy potkala...teď jsme spolu strávili skoro dva tejdny v kuse a nešli jsme si ani trochu na nervy...spíš naopak...chtěla jsem bejt jenom s nim a on se mnou, zažili jsme spoustu úžasnejch věcí, prověřili jeden druhýho a i když se teď známe jen dva a půl měsíce, připadá mi, že ho znám už celou věčnost, že jsme tu odjakživa jeden pro druhýho, že už to potrvá navždycky...a doufám, že to tak bude, ještě nikdy jsem se s nikym necejtila tak úžasně, ještě nikdy jsem za tak krátkou dobu nikoho nezačla milovat, ještě nikdy jsem se s nikym necejtila tak úžasně...teď mám prostě pocit, že za to stojim...on mě miluje takovou, jaká jsem...i s chybama a nedostatkama, to všechno se mu na mě totiž zdá úžasný... Zatim ani já jsem u něj nenašla jedinou chybičku...je prostě dokonalej a dokonale si rozumíme...

Přejte mi to štěstí, přejte mi to, aby to opravdu byl ten, koho hledám...

Před nějakou dobou jsem totiž napsala článek, jakýho chlapa vlastně chci...no, on tomu úplně přesně odpovídá...