Dokud to mám v nejčerstvější paměti...
Fajn, rozhodla jsem se, že nepojedu s přítelem do Slavičína, i když mi to naavrhoval, raději jsem zvolila naši vesnickou zábavu Babí hop...
Jistě pro to, abych se nenudila, přišlo asi milion známých, jen jsem se rozhodla, že celý večer věnuji slečně Katce, se kterou jsem se neviděla od té doby, co jsem jí pomáhala hledat kostymérnu kdesi v Praze... A vyplatilo se! Celý večer jsem s ní blbla, tancovala a dokonce i zpívala na pódiu (do mikrofonu), abych se ujistila, že na tom nejsem tak blbě...a vlastně to byla sranda
Někdy mezi tím vším blbnutím se začaly prodávat lístky do tomboly a tady na vesnici se to vždy prodá všechno...takže fajn, letos se prodávalo asi milion druhů lístků, tak jsem se rozhodla jednat a šla jsem si pro lístky (od let dávných se chodilo vždy ve dvou skupinách tak, aby každý měl možnost něco koupit, letos to vzali všichni jedním směrem)...první skupina mi je prodala bez problémů, prohodili jsme pár slov, zasmáli se podivné situaci a šli jsme po svém...ovšem když přišla řada na druhou skupinu, musela jsem jít k odvěké nepřítelkyni, mile se na ni usmát (po pár pivech už to není takovej problém) a poprosit, zda bych si mohla pár lístků koupit...
Pff! Že jsem se vůbec opovážila zeptat! Samozřejmě, že jsem nemohla! A to i přesto, že všichni ostatní za ní chodili...já si musela počkat, až na mě dojde řada...
Nedošla...nevadí, stejně se říká: "Štěstí ve hře, neštěstí v lásce," takže jsem se s úsměvem a poznámkou, že je PIZDA (původně jsem chtěla říct děvka, ale nechtěla jsem se ve svých nádherných šatičkách prát...), vrátila zpět na místo...
Po chvíli dorazila Káťa a povídaly jsme si, až jsme nějak došly k tomu, že by nebylo špatný zazpívat něco na pódiu, když chcem bejt ty heerečky...a vyhecovaly jsme se a šly...
A pak znova a znova...
Když už bylo dost pozdě, byla tombola...a já měla smůlu, protože jsem nic nevyhrála...vždy, když byla vytažena barva, kterou jsme kvůli PIZDĚ neměla, jsem poznamenala, že je to jistě tím, jinak bych určitě něco vyhrála (sakra, sada na fondue, pánev nebo kávovar...něco z toho by se fakt šiklo!)
Ale i tak jsem se rozhodla večer užít, takže jsem znova vylezla na pódium a zpívala...a pak ještě...ale jak jsem na "milou" slečnu PIZDU, když na ni přišla řeč, nadávala, vyřvala jsem si hlasivky (což jim moc dobře nedělá, snad přežiju zkoušku a Julii dám tak, jak nejlíp umim)....
Celý večer probíhal tak nějak stejně, až jsem se v jednu chvíli rozhodla, že půjdu...a narazila jsem na Káťu a její rodinu a líčila jsem jí historku s PIZDOU, všichni jsme se smáli...a najednou...někde před námi se ozvala sama PIZDA, aby mi něco řekla...nevnímala jsem, co to bylo, jen jsem se podívala na ostatní, jenže všichni už se smáli...co smáli...chechtali se
Jo, a to je to, co mi dnešní večer neuvěřitelně zvedlo náladu...že někdo je pořád tak zakrslej, že nedokáže spolknout starý křivdy (zrovna já bych musela polknou celýho slona, neboť ta slečna mi vždy dělala problémy, aniž by se jí o to kdo prosil...a i přes to všechno bych to brala v pohodě a s myšlenkou, že šlo pouze o puberťácké neshody...ale - bohužel to tak nebylo bráno z druhé strany, takže jsem slona nepolkla, nechala jsem ho běžet...
A v tu c hvíli jsem se rozhodla, že se do televize prostě nějak dostanu, i kdybych měla hrát v Ordinaci...ve vesnici bych způsobila ohromný pozdvižení a to by mohla bejt sranda
(Už dneska jsem dost vyčnívala z řad jejich "normálnosti", když jsem si vzala nejlepší šatičky, který mi koupil můj milovaný Matí
Rozhodla jsem se, že dnešní večer zaboduju...a světe div se, ono to vyšlo!
Takže můžu prohlásit: "IT WAS LEGEN - WAIT FOR IT - DARY!"