Ovečky...

Narodila jsem se ve znamení Berana a v čínskym znamení jsem Ovce (někde se uvádí Koza,ale jsem pro Ovci )...není proto divu,že už odmalička mám ráda ovce...

Myslím,že jsem snad jako malá měla polštářek s ovečkama,ale nejsem si jistá...možná to měl bratr...

Ale ne,ovečky mám prostě ráda...

Kolikrát jsem chodila k sousedům na louku,protože tam pásli ovečky...seděla jsem u ohrady a koukala na ně...Přišly ke mně snad všechny ovce včetně berana...

Tak jsme na sebe navzájem koukali tak dlouho,dokud někdo z nich nezabečel...snažila jsem se jim odpovědět...ráda jsem si s nima povídala,i když jsem jim nerozumněla...(nebo snad rozumněla???)

V každym případě jsem byla ještě malá,ale bavilo mně to...

Teď za ovečkama pár let chodím proto,abych si je mohla vyfotit...

A taky se mně a jedný holce stala docela nemilá příhoda...teda podle toho,jak se to vezme...

Táta slavil čtyřicítky a my šly nějak okolo...ale abysme byly nenápadný,schovávaly jsme se...pak jsme procházeli okolo ovcí...zničeho nic se k nám rozeběhly a my si všimly,že je tam přetrženej plot...(to způsobili tátovi kámoši na motorce...)

Radši jsme utekly...

Nebo jednou na soustředění v Pasekách...bylo zrovna po dešti a procházeli jsme taky okolo oveček...divím se,že trenéři neměli připomínky nad tímhle zdržením...

Kluci zkoušeli přes trávu,jestli ta ohrada je opravdu pod proudem...já to chtěla zkusit taky,ale na tohle jsem byla moc zbabělá...tak jsem na jeden z drátů jednoduše stoupla holinkou...

Moje holinka dostala ránu a já leknutím málem spadla na zem do louže...naštěstí jsem to ale ustála a nemusela jsem se jít převlíct na Hermínu...nejenže se mi totiž nechtělo,ale trenéři už by měli kecy,a to jsem nechtěla...

A nedávno jsem viděla na satelitu ňákou pohádku s ovečkama...bylo to naprosto úžasný...

A nad postelí mám svítící ovečky...takže kdybych nemohla spát,tak je můžu počítat...

A ještě něco...nikdy nebudu poslušná ovečka společnosti...

Možná akorát černá ovce rodiny...i když o tom pochybuju...