Já, mé lepší já a domečky z karet...

jirka*: Chápu. Strach je nejlépe prekonat a to tím, že si ještě jednou prožiješ stejnou situaci a psychiku si nastavis na to, ze to vlastne nic neni, že pavouk vlastně nic nedělá. Vím, že se to říká, ale podívej se na to, já jsem měl třeba před více než 20 lety havárii a na motorce jsem skončil vedle auta. Mám štěstí na ty havárie, že se mi nikdy nic nestane. Odnesla to motorka, která byla totálne na odpis. Taky jsem měl z počátku divný pocit, že na to už nikdy nevlezu, ale člověk nějak zapomene a pak dává si potom větší pozor, pokud to jde. Zkus si dát na ruku malinkýho pavoučka, takovýho pro štěstí a uvidíš, že to překonáš. Potom ti nic nebudou dělat velký pavouci. Ale asi nejseš jediná, kdo má z pavouků hrůzu. Dcera má to samý. Musím se jí zeptat, proč se jich bojí.
A nejhorší je ten blok, těch mám poté co jsem vystřídal asi už 10 zaměstnání celou řadu ale musím se s tím poprat, hlavně analyzovat situaci a udělat závěr, takové východisko ze začarovaného kruhu, aby se to už neopakovalo a pak si vytvořit ten správný model chování a ten opakovat v podobných situacích. A s tou minulostí jsou dvě možnosti - zapomenout (čas to spraví) , nebo se oddat snění po lepší budoucnosti a na ni se připravovat. Doporučuji obě varianty zkombinovat. Když budeš mít málo času o minulosti přemýšlet,a spíše se obrátíš k lepší budoucnosti, jsi na dobré cestě