Pohádky mého dětství...miluju je ještě dneska...

A Wilda s Týcákem jsou taky posedlý...

No tyhle pohádky jsem jako malá milovala...akorát jsem je potom dlouho neviděla...

Ale teď na sporťáku jsem zas přišla na to,jak se to jmenuje...

Tak tohle jsou mý mědvědí oblíbenci...je naprosto žeru...

To prostě nemá chybu...

Ráno přišla mám ado pokojíčku a na něco se ptala...jenže já byla strašně ospalá a nevěděla,co říká...tak jsem prostě řekla,že jo...

Se mě asi ptala

Sama nevím...zdálo se mi jednou o bohu a pak se celý můj život změnil...ne,že bych v něj začala věřit,ale ztratila jsem svou víru...víru v Satana...

On sám o sobě není špatný...to z něj jen uďáli lidé...

Nebo taky "Lidi,který mám ráda"...

Chce se mi brečet...pouštím si depresivní písničku...mám na ni náladu...

Myslím,že se ze mně zas stává to,co v prváku...