Když jsem nedávno psala,jak strašně mi je,ještě jsem netušila,že to nejhorší teprve přijde...
Nejde tady o žádnou "nešťastnou" lásku...myslím,že tohle je prozatím v pohodě...
Na takový věci se brzy zapomene a člověk jde dál...postaví se na nohy,oklepese a může bejt znovu šťastnej...
Ale já a mé příbuzenstvo se budeme s touhle událostí srovnávat hodně dlouho...
Když mi máma včera večer volala a brečela do telefonu,oznamovala mi,že už to řekla všem dětem,tak to řekne i mně...
Zarazila jsem se...myslela jsem,že se něco stalo Mourině,Nikině nebo Besině...
Nic takovýho...
Bylo to daleko horší...
Pořád to nedokážu pochopit a přijmout to...probrečela jsem celej večer a celou noc a ani tady ve škole to není o moc lepší...nikdy nezapomenu na to,co mi řekla...
Teď už můžu říct jen to,že jsem měla skvělýho bratrance...
Ale proč zrovna on?Proč teď?Proč vůbec?
Každej den čteme na internetu nebo v novinách špatný zprávy...zabil se ten a ten,při autonehodě zemřelo pět lidí...a tak...
A jedna takový zpráva zasáhla i nás...
Nepomáhá nic jinýho,než se z toho vypsat...a vlastně ani to nepomáhá...
Měli jsme ho všichni moc rádi!Nikdy na něj nezapomeneme!
Nevím,jak se teď cejtí teta,strejda.bratránek a sestřenka...ale pro mně je to hrozný!
Pro ně to musí bejt stokrát,tisíckrát,milionkrát horší!
Pořád doufám,že mi někdo zavolá a řekne,že to byl omyl,že se spletli a vůbec nešlo o mýho bratránka...
Doufám,že to byl jenom sen...hrozná noční můra...
Ale nic takovýho nepřichází...ty fotky...náklaďák,vrtutlník,rozlámaný kolo,spousta krve a tělo přikrytý plachtou...
Svět je krutej a nespravedlivej!
Mám chuť ho celej zničit!
Proč existuje smrt?A proč si přišla zrovna pro mýho bratránka?Proč?Proč???Proč?!!!
Bylo mu patnáct...čerstvejch patnáct...a není tady...už nikdy tady nebude...
Nedokážu ten strašnej pocit pořádně popsat...nevim,jak se mám chovat,až potkám jeho rodinu,naši rodinu,babičky,dědečky,strejčky,tetičky...strašná tragédie...nedá se to popsat,nedá se to vyjádřit a strašně to bolí!
Budeme vzpomínat...jen a jen v dobrym...sbohem...