Já, mé lepší já a domečky z karet...

jirka*: Tak tenhle článek mě po dlouhé době hodně zaujal. Možná, že bych se tě na to zeptal sám, jak funguje otec, protože jsi ho nikde nezmiňovala. To znamená, že jsem tušil, že něco nebude v pořádku. Ty to prostě nemáš jednoduchý. Když je vše OK, děti jsou OK. Pokud jeden z rodičů nefunguje tak, jak by měl, je to v háji. Prostě máš model, kde otec nefunguje, jak by měl, nebo jak by sis představovala. Ten model máš jako vzor a podle toho vzoru ať chceš nebo nechceš se budeš chovat v budoucnosti. Je to v podvědomí.Víš, že je něco v nepořádku, ale je pravdou, že dcera si vybírá partnera podle modelu - otec a syn podle modelu - matka. Ty máš deficit v otcovské lásce, proto tvůj model chování k partnerovi je ten, že se ho budeš snažit až přehnaně milovat a to nevyhovuje žádnému chlapovi. Najednou tam je neúměra, ty miluješ hodně a partner o to méně. Přitom přehlížíš v zápalu zamilovanosti chyby, nebo je neumíš odhalovat.Je to tak , že o svém otci toho budeš vědět o dost méně než o své matce vztahu.Tak se budou projevovat skryté vlastnosti partnera, které začneš zjišťovat poměrně pozdě a tam je ten zádrhel.
Ale pokud mohu radit, nevěš hlavu. Svět je stejně hezký i bez těch složitých a nefungujících vztahů. Přeji ti, aby jsi to psychicky ustála, Vaši to nemají ve vztahu jednoduchý a ani vy děti. Třeba si maminka uvědomuje, že bez partnera by to bylo ještě horší ale na to existuje už jedině odvaha a síla něco radikálně změnit, pokud mínusy převažují nad plusy. Radikální změny jsou vždy těžké, protože je potřeba se vyrovnat s novou situací, což zase není jednoduché. Svět se skládá ze samých vyrovnání se se situacema, je to neustálé balancování.