Já, mé lepší já a domečky z karet...

jirka*: No ono to s těma starostma věkem přibývá a jak přibývají starosti, tak je potřeba je vyvážit nějakýma radostma, tak už je to na světě zařízený.A ty radosti tě v životě podrží, když se budeš zase trápit. Ty stále utíkáš do dětství, protože tam jsi měla období bez starostí a s těma panenkama mám na to názor takový, že na dceři nepozoruji, že by něco vyhazovala jen proto, že v televizi je nějaká reklama. Má sice panenek asi deset ale stará se momentálně o jednu - baby born a věci si vyhodit nenechá - má k nim citový vztah. To je jako kdyby jsi chtěla vyhodit svoji sbírku cdéček proto, že v televizi je reklama na nějaké jiné cdéčko. Funguje to přes city a ty nehodlám u dcery zraňovat, i když jsem se už pokoušel vytřídit nepotřebné plyšáky. Nakonec zůstali všechny až na jednoho, který byl stejně rozbitý. To třídění si dcera provedla sama a teď ji konečně chápu. Je to stejný jako kdyby mě chtěl někdo vyhodit brusle, protože mu připadají zbytečný.
Ne nemáš pravdu, pokrok v hračkách jde sice dopředu, nároky stoupají a stejně kupuješ to, na co tvoje peněženka stačí. Princip je stejný a bez ohledu na století. Z toho důvodu to nemá smysl srovnávat. Já jsem také vyrůstal ve srovnání s dneškem v jiné době a byl jsem myslím šťastný. Víš co je štěstí? To bych byl radši kdyby jsi se zamyslela a na toto téma něco napsala. Docela by mě to, stejně jako ty, zajímalo.