Jsem zničená...absolutně...

Miluju tyhle rána,když nás Houba vyzvedává a my pak přes louku jdeme k půjčovně jako největší machři v našich skvělejch bundách...

A taky snídaně...buď hranolky nebo párek v rohlíku,kterej ale není v neděli...

Mám ráda to,když ještě netuším,koho budu učit...

To jsem si takhle do půl jedenáctý myslela,že nikdo nepřijde,když je ta neděle...

Ale dostala jsem chlapečka...

Máťa se jmenoval...

A lyžovat se mu moc nechtělo,pak mi tam málem brečel,ale nakonec jsem to zvládla...

Simča mu řekla,že veverka bude smutná,když k ní nepojede...

A on nechtěl pořád nahoru...

Tak jsme zůstali dole a on že si budeme povídat o zvířátkách...

Povídali jsme si a na ty zvířátka jsem ho teda přmluvila...

Vyjeli jsme nahoru a jeli k rybě,žábě,veverce a medvídkovi...

U všech se zastavil a hladil si je...

(Víte,co myslim,nee?Takový ty zvířátka na tyči,co jsou v lyžařskejch školách...)

Potom už nebyl ani smutnej a smál se...

Pak jsem měla chviličku volno...najedla jsem se a Houba mě poslal učit malou holčičku...

Říkali jí Etí a já neměla ponětí,jak se normálně jmenuje...

Pak jí teda Nelinka říkala normálně...

Esterka to byla...

Ona byla ještě malinká na nějaký lyžování,ale strašně jí to bavilo a smála se...

Akorát ta jízda na vleku nahoru...

Dvakrát jsme spadly...pak jsem ji teda vzala normálně a vyvezla ji nahoru...

Ale ještě dvakrát jsme to zkusily na laně...

Pak něco chtěla,ale jak neumí pořádně ještě mluvit,tak jsem jí nerozumněla a jenom jsem hádala...

Prej chce,abych jí vzala a odnesla za tatínkem...

Ten mi tam potom nechal stovku za trpělivost...

Přišla jsem a Leoš mi přivezl nějakou slečnu na učení...

Naštěstí jí bylo víc než mně a jako všechno chápala,takže pohoda...

Jsem jí něco ukázala a ona to tak uďála...

Hned po ní jsem měla další dítě...

Adélce sice nešlo moc dobře plužit,ale za to ty obloučky potom...

Okolo zvířátek...to bylo fajn...

Její maminka potom byla úplně nadšená...

A jako Adélky bráška byl taky suprovej...

Teprv čtrnáct měsíců mu bylo,ale fak frajer malej...

Jako dneska tam byli ty dva malý frajeři...Jávek a Jája,nebo jak jim řikaj...

Akorát jsem neměla čas s nima "pokecat"...

Ani s jejich sestřičkou...

Pak jsem šla do bufetu...(teď zrovna ani nevím proč...) a byla tam Esterka a hned ke mně přiběhla a chtěla mě obejmout,což se jí moc nepovedlo,jak je malinká...

Ale bylo to roztomilý...

Ještě jsme čekali na Leoše,abysme mohli odjet domů,ale ten jako vždy zdržoval...

Pak jsem se konečně plazila domů...

Nee s jednim bolavym,ale hned s obouma kolenama...

Tak tohle mě jednou zabije...ale mám to tu ráda,takže se toho asi jen tak nevzdám...

Cestou jsem potkala úplně cizí děti,který mě ale zase nadšeně zdravily...

Co jen na mně viděj?

I když já bych se asi mohla taky ptát,co vidim já na dětech...

Asi tu jejich radost,žádný starosti (maximálně kdo mi zaváže botu,nebo kde mám sakra kapesník...)

Na jednu stranu bych chtěla bejt zase malá a nic neřešit,na tu druhou jsem ale ráda,kolik mi je...

Ale s dětma si ráda hraju odjakživa...

Občas si ale říkám,že já musela bejt zázračný děcko,když jsem se naučila na dvou letech Ř a prej jsem i dobře mluvila a taky od dvou a půl jsem stála na lyžích...

A když si vzpomenu na bratránka,kterýmu se nechtělo moc mluvit a na lyžích nechtěl stát až do čtyř let...

No nic,někdo tim géniem bejt musí...