Já, mé lepší já a domečky z karet...

jirka*: Souhlasím. Musíš to mít se svými názory na vesnici těžký.Ty jsi pravý opak toho, co se děje kolem nás běžně. Lidi alespoň tady v Praze jsou lhostejní. Pokud potřebuješ pomoc, nikdo ti nepomůže. Nikdo nemá čas a všichni se zabývají jedním, jak honit peníze. Děláš správné věci, které ti přinášejí radost a dobrý pocit z toho, že jsi něco dobrého udělala. Já naopak jsem otrávený z toho, že tady lidi se naučili jen přijímat, nebo si brát. Z toho nemůžeš mít dobrý pocit, protože tady uděláš dobrý skutek a lidi jsou navyklí, že natáhnou ruku ještě více. Začnou to brát jako tvoji slabost, že děláš takové věci. Můžu ti popsat jeden můj zážitek ze včerejška. Rozjíždím v současné době podnikání (jak jsem ti říkal při mé návštěvě). Při té příležitosti potřebuji nyní rozdat tisíce letáčků do poštovních schránek na sídlišti. A víš, s čím se setkávám? Po slušné omluvě, že obtěžuji a prosbě, aby dotyčná osoba otevřela dveře, abych mohl vhodit letáčky, mi někteří říkají "Nezlobte se ale neotevřu". Bylo to včera ve více případech. Tady ta anonymita nahrává kriminalitě, z vchodů se kradou pohybová čidla, bezdomovci se snaží dostat dovnitř a přespávají ve sklepích atd. Přijdu s dobrým úmyslem,chci pro lidi vykonávat službu, která se jim může hodit a oni jednají jako naprostí idioti. Třeba jedna paní při rozhovoru před zvonkovým tablem: " a co nabízíte" a já na to "služby hodinového manžela....." a ona: " to nepotřebuju a zavřela okno a dál se se mnou nechtěla bavit. Lidi přestali rozlišovat, kdo přichází v dobrém úmyslu a kdo ne a jsou krmeni prohlášeními " zamykejte dveře a nikoho dovnitř nevpouštějte" Musím stále vysvětlovat dokola a dokola, co jdu dělat, že za nikým vlastně nejdu a že mám úplně jiné poslání. Ještě štěstí, že jsou i lidé, kteří mi někdy letáčky pomůžou vhodit do schránek, aby to šlo rychleji. To mám vždy lepší náladu