Odjížděla jsem do Anglie a byla jsem zapřisáhlej vlastenec...vracela jsem se a zjistila jsem,jak jsou Čechy ubohý...začínám nenávidět tuhle zemi...nevím proč...
Prostě jsem si Anglii zamilovala a hodlám se tam jednou odstěhovat
Ve středu navečer jsme odjížděli z autobusáku. Chvíli jsem nic nedělala,ale potom jsme vytáhli Bravíčko a všichni si dělali test Kolik upíra je v tobě...
Já měla 100% a pak jsem jim začala povídat o těch knihách od Shana a ostatní se toho chytli...začali mi říkat Upíre
A už mi to zůstalo
Večer jsme někde stavěli na benzínce a když jsme se znova vydali na cestu,stalo se něco "milýho"...jedna nejmenovaná osoba se pozvracela...dělalo se mi z toho špatně,ale mohla jsem bejt ráda,že jsem seděla celkem daleko...
V tom buse se mi nespalo moc dobře...probudila jsem se celá rozlámaná a rozespale jsem pozorovala ostatní,který vypadali docela fajn,narozdíl ode mně
A ta krajina...bylo to jinačí než u nás...
Pár lidí hrálo karty,já si četla...
Pak jsme se konečně dostali Calais,kde jsme čekali na trajekt.
Cesta byla moc fajn
Seděli jsme vevnitř a povídali si...pak se Anglie začala docela silně blížit,tak jsme vylezli nahoru a dělali blbosti...
Vítr docela foukal a Seban si hrál na Batmana...
Já pak rozhátla ruce a někdo přiskočil,chytil mě a že prej budem dělat Titanic
Někdo řikal,že to byl Seban,noo,dozvim se to,až mi ostatní přinesou fotky
Až nějak v tuhle dobu jsem si pořádně uvědomila,že jedu do Anglie!
Byla jsem absolutně šťastná...
Ovšem hned v Doveru nás kontrolovali...
A Frediemu zabavili nůž,co měl na salám
A vyhrožovali...prej se máme přiznat ke všem nožům,nebo nás pošlou zpátky...
Já se tam s tim svym bála jít,aby to nevypadalo jako výsměch,protože je asi tak tři cenťáky velkej
Zdrželi nás asi o hodinu,takže na prohlídku hradu nám moc času nezbylo
Pak jsme se vydali do Canterbury,tam jsme šli do katedrály a měli jsme i chvilku na nákup...
Samozřejmě jsme se s Katy vydaly hledat pohledy
Bylo to tam všude moc krásný...
Potom na jih Londýna,kde na nás čekaly rodiny...
Já a Katy jsme chytly takovýho sympaťáka a hned jsme věděly,že ty dny s rodinou Nichols budou fajn
Dokonce moje jméno napoprvý vyslovil líp než ty Holanďani v lyžařský škole
Další věc,na kterou se nás zeptal byla,jestli máme profil na Facebooku
Tak se Katy hned mrkla,co se děje...
Nic zajímavýho...
Pak přišla ta paní a dali jsme si večeři.
Potom Katy skočila pro toho Krakonoše a dala jim ho...
Ta paní z něj byla úplně nadšená,obejmula nás a už mu dělala místo na poličce
A měli kočky,Lucy a Alexandra,což bylo taky fajn
Pak jsme si dali čaj a koukali na televizi
A povídali si...jejich dcera žije v Americe a jejich syn se nedávno odstěhoval.
Bylo to všechno skvělý.
Ráno jsme se s Katy v klídku nasnídaly a ten pán nám přinesl mapu,kdybysme další dny nevěděly,kudy kam
V buse si všichni sdělovali svý zážitky a myslím,že já a Katy měly jednu z nejlepších rodin
Tentokrát jsme vyrazili do Londýna k London Eye,kde jsme se všichni fotili,pak k parlamentu,navštívili jsme Westminster Abbey,viděli CDabinet War Rooms,Buckingham Palace a chvíli jsme se zdrželi na Trafalgar Square,kde byli černoši a předváděli se...
Samozřejmě,že GIO Semily muselo taky něco dělat,takže jsme jim drželi provázky
Díky nám tam potom přicházeli další a další lidi...
Oba to byli stašný blázni,protože to,co vyváděli,bych nikdy radši ani nezkusila...
Potom jsme dostali rozchod na nákupy,tak jsme s Katy hledaly suvenýry,až jsem narazila na plyšovýho mědvěda,kterýho jsem musela mít
Prolezly jsme spoustu obchůdků a taky jedno nákupní centrum,kde jsem našla něco úžasnýho...
Spousta lízátek,bonbonů,pendreků a všeho dalšího,že jsem si připadala jako v Medovym Ráji,jestli znáte Pottera
Prej mi oči jen zářily...
Nakonec jsem si vzala jeden ovocnej pendrek a cosi bílýho kulatýho,co vypadalo jako golfovej míček a rozbít se to taky nedalo...
Pak jsme se sešli na Piccadilly Circus a šli na zastávku,projet se doubledeckerem
Nějakou chvíli jsme strávili i v British Museum,ale po prohlídce jsme padli na zem,protože lavičky už byly obsazený,a nechtělo se nám vůbec vstávat...
Z toho dne mám zas asi milion pohledů
Fotek taky dost
V rodině nám bylo oznámeno,že příští večer jdeme na večeři k jejich kamarádům i s Timothym,jejich synem.
Nejdřív večeře,pak televize a povídání,čajíček a postel...
Moc fajn po tomhle náročnym dni...
Můj milovaný předmět?
V tu chvíli bych vám řekla:"Postel."
(Taky nechápu,proč nás všichni strašili,že ty koupelny jsou vlastně strašně složitý...já a Katy jsme měly úplně normální
Další den nás čekalo Battle Abbey a pašerácké jeskyně v Hastingsu...
Po prohlídce jeskyní jsme si sedli na louku a koukali na moře...výhled byl opravdu krásnej,počasí nám taky přálo a pohoda převládala...
Dali jsme si svačinku,kecali a pak se vydali na nějakej hrad,kde holky krmily racky,takže jsem si pak připadala jak v hororu...bylo jich nad námi strašně moc
Dole jsme měli chvíli rozchod,tak zas na nákupy...
Všichni jedli fish and chips,jen já ne...já šla hledat něco,kde by měli známky...
Smůla...
A pak?Lov medvědů
Překecávala jsem spoustu lidí,ale jen Vojta se mnou do toho šel...
V takovym tom automatu jsem chtěla chytit toho nejúžasnějšího medvěda,ale ten velkej prostě nešel...
Jakou radost jsem ale měla,když jsem chytla aspoň toho malýho Me To You!
Večer jsme teda vyrazili na tu večeři a myslela jsem si,jaká to bude nuda...ale naopak...
Nejdřív jsme s nějakou holkou a s Katy hrály hry...jestli znáte třeba Jenga...to bylo fajn
Pak teda večeře...ehm,myslím,že se nestanu fandou čínskýho jídla
(Tak ono jíst maso ve strachu,že mi bude štěkat v žaludku,ale nikdy se to nedozvím...
A po večeři nejúžasnější čokoládovej dezert,jakej jsem kdy měla!
Ostatní si ještě dali čaj a já,Katy a Jema jsme zas hrály Jenga...
To všichni strašně prožívali
A když Katy vytahovala jednu kostičku,Timothy jí znervózňoval tím,jak pořád říkal,že to spadne...Katy to potom už nevydržela a řekla,ať je zticha
(A já dostala úžasnej nápad,že se tahle hra bude hrát i na mejch narozkách
Domů jsme se vrátili asi v deset a já s Katy jsme šly zrovna spát...
Další den jsme se v buse dozvěděli malou změnu...prej těch katedrál máme dost (Mě se líbily,ale ty destičky,pod kterejma byly pohřbený lidi...těm jsem se vyhejbala a Lukáš mě na jednu zatáhnul...a já z toho měla divnej pocit
Vyrazili jsme teda k nějakejm útesům...tam to bylo tak krásný!
Počasí zase nádherný,takže chvíli po tom,co jsme vylezli z busu,jsme odhodili bundy a nakonec i mikiny...
Všude jsme se fotili a dělali blbosti...
Michal měl jednu nejmenovanou osobu na ramenou a průvodkyně na něj,ať neblbnou,že by mohla spadnout...
V tu chvíli jste měli slyšet ty,co byli u průvodkyně...prej kdyby spadla zrovna tahle,tak by to nikomu nevadilo
Fakt asi šest lidí to tam řeklo
Potom jsme šli ještě k útesům Seven Sisters...
A tam někam se budu stěhovat...no dobře,možná do Brightonu,ale to je jedno
Tam jsme se zas všichni navzájem fotili,máme i společnou a aby toho nebylo málo,hráli jsme tam hry...
Pěkně mě z toho bolely ruce,ale byla sranda a vždycky když někdo uniknul z kruhu mně,šel tam někdo jinej
Další cesta byla do Brightonu...moc fajn to tam bylo...
Sea-life byl moc pěknej,ale my pospíchali dál,teda aspoň já
Nechala jsem si "vyfotit" auru...to byla sranda
A do nákupního centra...
Přesvědčila jsem několik lidí,aby se mnou někam šli nakupovat...ale všichni se pak ztratili a já bloudila sama a nevěděla,kde a v kolik se máme sejít...
Pak jsem přece jen někoho našla...
Asi hoďku jsme strávili v zábavnim parku a pak chvilku na pláži...Vojta a Katy nemluvili o ničem jinym,než o taneční podložce a já ji nakonec začala chtít taky
(Aspoň bych se donutila namáhat se i doma
Večer jsme s Katy musely balit,ale nějak nám to nešlo,protože jsme ležely na posteli a nic se nám nechtělo...prej ještě chvíli,ještě chvíli...ve čtvrtku začnem...přetáhly jsme o dvě minuty a už zas do další chvíle...
Zrovna když jsem všechno vyházela z tašky,přišla ta paní,jestli neco nepotřebujem...a viděla,že prej "balíme" a šla zas zpátky
Poslední den jsme stávili v Londýně...
Když nás naše rodiny vezly na místo setkání a loučily se s námi,byla jsem asi jediná,kdo začal brečet...
Měla jsem se tady fajn,rodina byla milá,obědy taky super,ty zážitky...a měla jsem se vracet tam,kde mě spousta lidí štve,kde je jídlo ve školní jídelně utrpením a vůbec...(Bratr si chce pořídit opici...
I přesto jsem se snažila ten den si užít...nebylo to jednoduchý...
Ale viděli jsme zas spoustu památek...
Nakonec jsem obětovala strašný peníze za čaj pro mámu a nějaký blbosti pro ostatní...sobě jsem koupila pero a inkoust na psaní...(neptejte se,kolik jsem za to dala,nemuseli byste přežít
Pak už cesta domů...
Tim tunelem to byla sranda...jsme si řikali,že to bude trvat dlouho,takže jsme hráli Psycho (větší blbost jsem v životě nehrála,to je tak primitivní a pro ty,co to neznaj,strašně psycho
Za půl hoďky jsme z tunelu vyjeli...
Pak opavdu jen nudná cesta domů...
A Čechy pod sněhem...
Všude stejný stavby a všechno nudný...
Chci zpátk do Anglie
