Já, mé lepší já a domečky z karet...

hodinovy: Zase tě čtu a musím uznat, že máme stejné pocity. Bude to asi tou svobodou, kterou vyznáváme a která nás paradoxně omezuje a čím víc chceme být svobodní, tím jsme více osamoceni.Jsi jednoduše filozof.

s-a-r-i-k: Nejlíp tu svobodu vystihuje asi "svoboda jednoho začíná tam,kde končí svoboda druhého"...nebo tak nějak... I když...já se občas snažim bejt tak nějak víc svobodná než ostatní...protože ostatní jsou jak ovce...naučený vykonávat jedno a to samý pořád dokola,ztrácej radost ze života,všechno je pro ně stejný...šedivý a nudný...ovce nejsou svobodný,ovcím vždycky poroučí nějakej "pastýř"->půjdete sem,půjdete tam,tady se napasete,půjdete domů,ty budeš nejlepší na talíři... Já jsem buď nějaká neposlušná ovce,nebo "vlk v rouše beránčím"...dokážu sice zapadnout,ale když mam hlad,vyskočím a roztrhám nějakou ovečku...a pak maj všechny strach a zas utíkaj se stádem pryč...

---
s-a-r-i-k.pise.cz

s-a-r-i-k: Teď jsem to teda asi nevysvětlila dobře,protože ono to ani moc vysvětlit nejde...to by bylo totiž na hodiny a hodiny povídání

---
s-a-r-i-k.pise.cz

hodinovy: To já vím, že by se s tebou dobře povídalo, ale tak nějak jsem to pochopil, že nejsi jednoduchá osobnost a souhlasím s tebou. V tom jsme trochu stejný. Chvíli dokážeme zapadnout a pak toho máme kolem sebe nějak moc, nebo nás něco omezuje a pak přijde taková revolta, nebo něco, co od nás okolí neočekává. Třeba nějaký názor, který může být odlišný od chápání druhého člověka. Vůbec mi přijde svět takový sice svobodný ale tím také omezený a tím myslím i jednání druhých. Záleží na těch mantinelech jaké si dáváme a zjišŤUJU, že dokážeme často lítat v mantinelech, které jsou pouze umělé a dají se přestavit.