Já, mé lepší já a domečky z karet...

manželhodinovy: Ahoj Šárko, obdivuju, jak dokážeš neúnavně psát. Čtu to tady už několik let a pořád se sem vracím. Tebe bych už podle původní fotografie ani nepoznal. Je vidět , že za těch pár let jsi dospěla. Tou příhodou z dětského hřiště jsi mi připoměla příhodu, kdy jsem na pískovišti ukazoval svému dítěti, jak se skáče do dálky a hnul jsem si se zády, 14 dní jsem to léčil. Jednoduše úlet po čtyřicítce zanechal stopy na vlastním těle.