Kdo jsem po několika letech? Rozhodně už ne ta, kým jsem bývala...tedy alespoň ne úplně... A to spoustě lidem vadí. Ale proč? Vadí jim, že jsem sebevědomější? Že konečně dělám, co mě baví? Že mám trošku jiné cíle, než všichni okolo?
Copak byste chtěli, abych zůstala pořád úplně stejná? Nebyla by to trošku nuda?
Takže jaká jsem...
Naučila jsem se být hodně tolerantní, přijímám názory druhých, respektuji je...ovšem když narazím na arogantního člověka, nastává problém...není to tak, že já bych měla problém s arogantními lidmi - arogantní lidé mají problém se mnou...
Pak myslím, že ve mně je možná maličko žárlivosti, ale rozhodně to není tak hrozný...i když - dá se vůbec mluvit o žárlivosti? Můj úplně první přítel mě podvedl, tak jsem se s ním rozešla... Další přítel se pořád scházel s nejdokonalejší-blonďatou-holkou-co-kdy-kdo-potkal. Nikdy mi o tom neřekl a já se o tom vždycky dozvěděla od kamarádů... A pak se divil, že mu nevěřím...hlavně když pořád rušil na poslední chvíli schůzky, nebo se vůbec neozval a nebral telefon - často ho vypnul úplně... A třetí mě zas absolutně ignoroval, objevila-li se některá z jeho bejvalek (a moc tomu nepřidávalo ani to, že mi často vyprávěl, jak se k jedné choval jako kretén a že si to dodnes vyčítá...)
Že ve své podstatě možná vlastně ani nejsem žárlivá, by mohl potvrdit jeden člověk, se kterým jsem se vídala a bylo mi s ním dobře. Věděla jsem, že nejsem jediná a taky že pořád myslí na nějakou zrzku - nešťastnou lásku...ale bylo mi s ním vážně fajn, takže jsem to neřešila. Když mi to ale přestalo stačit, vrhla jsem se možná až moc bezhlavě do jednoho vztahu (s oním třetím, o kterém jsem psala). Nedávno jsem se s tímhle člověkem zase setkala a uvědomila jsem si, proč mi s ním bylo fajn...
Jsem trošku trhlá... Ano, je to tak - prostě poslední dobou přemlouvám lidi k šílenostem a snažím se, aby v sobě objevili dítě. Není přece nic úžasnějšího, než když se odreagujete, oprostíte od všech starostí a hrajete si zase jako malí! Parádně to vyčistí hlavu.
Hrdá - to teď jsem, protože jsem se dokázala zbavit obsedantně kompulzivní poruchy...co všechno dokáže má vůle ve spojení s odporem k práškům a psychiatrům!
Obětavá - pokud vím, že někdo potřebuje pomoc, pak udělám všechno proto, aby se cítil lépe... Od nikoho nic nečekám (to už jsem se dávno odnaučila) a prostě jen pomáhám. A víte co? Mám z toho radost! Když vidím, že se tomu člověku daří, že je šťastný, znamená to pro mě opravdu hodně!
Milující - v současné době jsem neuvěřitelně milující člověk - nedám dopustit na svou rodinu, která je tak rozvětvená, že už vlastně ani příbuzní nejsme...ale mám je všechny hrozně ráda...vedle nejbližší rodiny (rodiče, sourozenci, tetičky a strejčkové, babičky a dědečkové) mám hrozně ráda Schejbalovi...Pavlína Schejbalová je vlastně mámina sestřenice, ale mám ji ráda jako vlastní tetu...odjakživa! Malou Alžbětku dokonce už neberu ani jako sestřenku, spíš jako mladší sestřičku, kterou jsem si vždycky přála...no, a teď jí budu minimálně dvakrát do měsíce hlídat!
Prý jsem i štědrá, ale to já posoudit nemůžu, to radši nechám na jiných...většinou to ale souvisí s tím, že vážně ráda dělám radost lidem
Kreativní - alespoň se o to snažím...maluju obrazy, hraju divadlo, asi budu chodit na step, chci zkusit dramaturgii, ráda vařím...a vůbec ráda dělám všechny možný věci, co mi zabírají spoustu volnýho času...ale tím líp
Momentálně se mi nechce pokračovat ve psaní, nemám moc času...ale třeba se zas někdy vrátím a něco dopíšu, protože kdybych byla jen takováhle, mohlo by se zdát, že jsem dokonalá...a to já nejsem...