untitled: Tyhle pocity znám. Taky je mívám a taky mi chybí někdo s kým bych je mohla sdílet, kdo by mě objal a řekl, že všechno bude dobrý. Jako dítě jsem si myslela, že prostě jdete po ulici a narazíte na svou spřízněnou duši a teď když vím, že někoho takového nemusím najít za celý život, cítím se mizerně. Nerada nad tím přemýšlím, občas to ale jinak nejde.
Lidé umí být hodně zlí a krutí, ale ono se jim to vrátí...
márinka: A já s tím nebudu nic dělat, protože se bojím, abych zase něco nepokazila...
Zdroj: http://s-a-r-i-k.pise.cz/637-ponekud-depresivni-zamysleni-se.html
...A právě proto zůstane skončí spousta lidí s někým, kdo se k nim nehodí. Prostě nemaj odvahu něco dělat.A je to škoda.
Co se vlastně může stát horšího než že to nevyjde?
manzelhodinovy: Ahoj. Myslím, že je dobré věřit, že ten pravý někde je a že na něj narazíš. Ne každý by tě ale chtěl poznat v momentě, kdy jsi na dně. Asi ten člověk bude dobrý utěšovatel. Napiš prosím něco z radostnějšího soudku A co jak jde škola? A co v tvé vesničce střediskové se děje nového?