...ale nejde to...

Ano,bratr odjel do Francie,táta je až do večera v Rakousku,já nebyla ve škole,protože mi nebylo nejlíp,Klárka mi šla konečně na ruku...

Necítím nenávist...jen pouhý smutek,lítost...

Měj pochopení...i já jsem lidská bytost...

Pro tebe to byla asi hra pouhá...

Naštěstí v tom nejsem sama,viď

Škola dneska byla v pohodě...o výtvarce jsme mluvili o maturitě,ájina byla v pohodě,němčinu jsem snad napsala na jedničku

Ráno se nevydařilo...dopoledne taky ne,ani odpoledne nebylo nic podle mejch představ...a je to tu...mé večerní deprese...

V buse si se mnou nikdo nepovídal,ve škole taky ne,byla jsem zkoušená u fyziky,nikdo si mě nevšímal a já mám

Ve čtvrtek ráno mě dokázala rozbrečet každá kravina...to kvůli naší Elzině... Ale oni mě v tom nenechali...moji přátelé...

Tak tohle je asi nejhorší den mýho života...začínalo to docela v pohodě,celej den jsem se smála...třeba když mi o bižuli Štěpnička podával ruku,nebo s Janie na těch filmech...když jsme se tomu smály...a když jsme šly do cukrárny a pak seděly na autobusáku,povídaly si...

Pondělí bylo úplně v pohodě...holky se vrátily z Itálie,takže bylo o čem kecat

A nebylo toho málo...

Vysoce vážený pane prezidente,

Obracím se na Vás s prosbou o zproštění povinné vojenské služby vzhledem k obtížné rodinné situaci, ve které se nalézám:
Mám 24 let a oženil jsem se s vdovou ve věku 44 let. Má manželka má dceru ve věku 25 let; shodou okolností se stalo, že s touto dcerou mé manželky se oženil

Výjimečně jsem se těšila do školy...víte proč?Dneska je Den Země a naše třída společně se septimou šla do parku uklízet...

Nejdřív jsem se šla do druhýho patra přesvědčit,že opravdu vyvěsili tu básničku na anglickou nástěnku...nevěřila