Zrovna začínalo pršet...zavřela oči, nadechla se a na zlomek vteřiny (než ucítila beton a asfalt) cítila déšť, vodu... Připadala si jako tenkrát, když bydlela ještě na vesnici. Milovala to tam a vždycky to tam milovat bude! Teď je ovšem její místo jinde. Teď je její místo v Praze. Ve městě, které vždycky tolik nenáviděla,

V ten den nebyl nablízku nikdo, kdo by chápal její pocity, nikdo, kdo by alespoň tušil, proč ji tak moc rozrušil film, který jim pustil jejich profesor. Zadržovala slzy, aby před ostatními nevypadala hloupě. Nepomohlo jí nadýchat se čerstvého