Byl zrovna podzim,listí žloutlo
A chladný vítr si hrál s větvemi stromů
Vše se kývalo ze strany
Necítím nenávist...jen pouhý smutek,lítost...
Měj pochopení...i já jsem lidská bytost...
Pro tebe to byla asi hra pouhá...
Jsi kouzelník,já oběť tvoje zakletá...
Se srdcem kamenným,co se na zachánce načeká...
Jsem princezna
Proč se tady dál trápit,když nemám,pro koho bych žila,
vydám se cestou posmrtnou,už abych tam byla!
Jdu k propasti hluboké,na dno
Smutek a beznaděj leskne se mi v očích,
když zavřu je,svět šíleně se točí.
Radost a pohoda zase je pryč,
Co mé srdce trápí?Co mé srdce tíží?
Tísnivý pocit,když se ke mně blíží...
Tak blízko a tak v dálce přec,
Zas černo nade mnou se s hrozbou spíná...
Ne!Nech mě být,vždyť já už jsem jiná!
Marně volám,marně