Zas ráno vstát,dojet do Vysokýho a nakoupit...pak nasednout do autobusu a hurá do školy...

Sakra!Co je tohle za život?

Věčně jen

Večer jsem koukala na televizi a najednou se začnou ozejvat strašný rány...

Říkám si,že by bouřka?

To bylo ale nemožný...

Konečně nastal ten den...

Celej včerejšek jsem se nemohla dočkat...

Stane se...

Do školy se jako vždy v pátek vydám až v půl osmý...ve Vysokym zas nakoupim jídlo,abysme hlady neumřely v jídelně...

Poslední dobou jsem věčně měla dobrou náladu,že jsem si řikala,že ani není možný mít špatnou...a najednou ze dne na den...

Prostě jsem dneska pro všechny vzduch...

Plány do budoucna......asi tak na celej rok...

prostě teď mě čeká takovejch akcí...

Tenhle nadpis nepochopíte...protože ani v článku pořádně nic není...víme jen my dvě...

Ráno,ač docela nezvyk v úterý,jsem jela brzy...to abych si stihla napsat tahák,protože píšem z dějin umění.

Chvíli sedim v jídelně a píšu na papírovou propisku tahák...ale jde sem Tedeáš a já vím,že zas bude nějakej problém...

Ráno opět do školy...nejdřív jsem nevěděla,jestli mám jet nejdřívějšim busem,z Jablonečka pozdějšim nebo ještě dýl od Mexika...

Původně jsem si chtěla pospat,ale potřebovala jsem zjistit nějaký detaily ohledně soboty...

Předvčerejškem jsem se připravovala asi hodinu a půl na onu akci zvanou Sejkorák...

Pak jsem konečně otevřela dveře...a vykročila do tmy...